Nedávno mě ve vysílání rádia Lumen výrazně oslovilo vyjádření kohosi ze společenství SKALA (Společenství Kněžských A LAických rodin). Řekl, že k nim přicházejí i manželé, kteří jsou ve vážných problémech. Ale když se k nim hlásí, nezačínají proces jejich formace řešením problémů, ale zkoumáním, jaké místo má v jejich životě Ježíš. Teprve potom, když manželé, každý osobně, postaví Ježíše na první místo, to znamená přijmou ho za svého osobního Pána a Spasitele, je místo a čas k řešení problémů. Ty se však často vyřeší právě postavením Ježíše na první místo… V podstatě je to jednoduché. Přešli ze tmy do světla. Nahlédli svůj život Ježíšovýma, to jest Božíma očima.
Farizeové v dnešním čtení sebevědomě prohlašují o Ježíšovi: „My víme, že ten člověk je hříšník.“ Zůstávají ve tmě, nechtějí přijmout světlo. A přitom všechno by se vyřešilo, kdyby uznali Ježíše za Syna člověka, jak to učinil ten, který se podle nich celý narodil v hříších, a kdyby se Ježíšovi klaněli.
Dnešní texty z mého pohledu odhalují jeden velikánský problém církve na Slovensku – hledáme řešení vymýšlením programů, všelijakými kroky, diecézními školami… To vše může a zřejmě i je dobré. Ale! Ale je základem toho všeho jednoznačné a jasné doprovázení lidí na cestě k Siloe, aby se umyli v prameni živé vody, aby přijali Božího Ducha a postavili Ježíše na první místo ve svém životě?
Biblické texty této neděle nám říkají, že potřebujeme jednoznačně a bez kompromisů nastavit svůj kompas, vědět, kde je sever. Tedy kde je Ježíš v mém životě. Všimněme si, jak ho Bůh nastavil Samuelovi, který chtěl za krále pomazat Eliaba: „Nehleď na jeho tvář ani na výšku postavy; tohoto jsem si nevybral. Já nehledím jako člověk. Člověk vidí pouze vnějšek, ale Pán vidí do srdce.“ Kompas nám nastavuje apoštol Pavel: „Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte účast na jalových skutcích tmy, raději je odhalujte.“ A stejně nám kompas našeho života nastavuje Ježíš: „Soudit jsem přišel na tento svět: aby ti, co nevidí, viděli, a ti, co vidí, aby oslepli.“
Slepý od narození poznal v Ježíši svého Lékaře a uviděl. Pomazaný David uviděl v Bohu svého Pastýře a volal: „I kdybych měl jít tmavou dolinou, nebudu se bát zlého…“ Pavel uvěřil Ježíšovi a všechno pokládal za odpadky, jen aby mohl žít s ním. Tedy Bůh na prvním místě!
Postavit Ježíše na první místo v životě znamená, že všechno se uspořádá, dostane se na správné místo a bude mít jasné směřování. Udělej to a přesvědč se, že to funguje. Potom o tom vydej svědectví!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
