Duchovní zamyšlení k velikonoční neděli Zmrtvýchvstání Páně.
Z posledních pěti týdnů jsem čtyři prožil v nemocnici. Úspěšně, neboť píšu tento text už doma. Skvěle se o mě starali – lékaři i personál. Prožívám v srdci velký vděk vůči mně neznámým devíti lidem, jejichž krev jsem dostal při transfuzích. A zpívám si v srdci Aleluja – neboť tyto týdny byly pro mě také časem objevů a přibližování se k Bohu.
Jedno ráno – budili nás ve čtyři – pacient na vedlejší posteli zavzdychal: „Co budeme dělat celý den, když nás tak brzy budí?“ Právě jsem se v srdci modlil invitatorium – první modlitbu Liturgie hodin. V postní době znělo: „Pojďte, klanějme se Kristu, našemu Pánu, pro nás pokoušenému a umučenému.“ A to byla pro mě odpověď na položenou otázku. Modlil jsem se pak invitatorium tři hodiny. Prožíval jsem klanění se Kristu, které jsem vkládal do všech nemocničních situací (odběry, infuze, měření…), ale postupně jsem do něj vkládal i lidi, kteří mi přišli na mysl, situaci ve světě i v církvi…
Tato událost mi přišla na mysl při čtení dnešního úryvku z Pavlova Listu Kolosanům: „usilujte o to, co (pochází) shůry… Na to myslete…“ (3, 1–2). A co je nahoře? Kristus tam sedí po pravici Boha! Takové hledání i myšlení je práce na celý den. V jiném textu, který se může dnes číst jako alternativa k předchozímu, Pavel říká, že je třeba vyčistit starý kvas (1 Kor 5, 7). I to je dřina, zejména ve světě myšlenek, které se nám prohánějí hlavou. Nepustit do sebe temnotu… Petr zase mluví o naší povinnosti svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání a o odpuštění hříchů (viz Sk 10, 40-43). Nakonec žalm nás vyzývá oslavovat Pána, neboť je dobrý (Ž 118, 1). Toto všechno je práce na celé dny, ba na celý život.
Co budeme dělat dnes? Oslavovat Pána, jeho vítězství a naše vysvobození. Nebo raději si zapneš televizi?
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Cindy Eyler z Pixabay
