Duchovní zamyšlení k 33. neděli v mezidobí.
Těším se do nebe. Těším se, že Ježíš shromáždí své vyvolené k sobě. Velmi doufám, že budu mezi nimi. A ne sám, ale očekávám a modlím se, aby tam byli všichni, které si nosím v srdci. Těším se na chvíli, kdy uvidím moudré skvět se jako jas oblohy a ty, co mnohé přivedli ke spravedlnosti, uvidím skvět se jako hvězdy (viz Dan 12, 3). Budu se tak skvět i já? Chtěl bych… Mám velké cíle. A malé síly. Ale Boží milost i ve mně dokáže dělat velké věci. Věřím, doufám.
Někdy si představuji, že když přijdu k nebeské bráně, tak už tam budou zástupy lidí, kteří budou Bohu říkat: „Otče, přijmi ho do nebeské slávy, neboť tento člověk ‚mi dal jíst, dal mi pít, navštívil mě,‘ nasytil mi duši, pomohl mi poznat a milovat Ježíše…“ Doufám, že mezi nimi budou i všichni ti, kteří čtou tato zamyšlení.
Než ten čas přijde, že se to stane, chci Bohu, církvi žít oddaně. Jak to řekla kdysi jedna řeholní sestra: „Chci žít až do smrti.“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od giografiche z Pixabay
