Po staletí byly ostatky olomouckých Přemyslovců zazděny v sakristii kostela sv. Štěpána v těsném sousedství Klášterního Hradiska v Olomouci. Zapomenutý příběh zakladatelů kláštera a současně údělných olomouckých knížat konce 11. a 12. století pomohl nalézt historik umění Leoš Mlčák v roce 2017. Společně s tehdejším hradiským farářem P. Přemyslem Hanákem zkusili ověřit informaci z archivních záznamů a po otevřené zazdívky objevili doslova poklad.
Ve stříbrném sarkofágu ležely v dřevěné malované truhličce kosti a lebky členů přemyslovského rodu. Tajemství ostatků a osobností, které našly posmrtné útočiště právě v Klášterním Hradisku, odhalí výstava v Arcidiecézním muzeu v Olomouci s názvem „Pochování uprostřed chrámu“. Expozice bude návštěvníkům muzea k dispozici od 13. června až do 25. srpna 2024.
Nalezené ostatky zkoumali odborníci dlouhých šest let. Postupně potvrdili původní hypotézu, že se jedná o první olomoucké Přemyslovce – Otu I. (1045–1087) s manželkou Eufemií, zřejmě Otu III. (1122–1160) s manželkou Durancií a jejich děti a snad i biskupa Jana. Nová výstava ukazuje výsledky bádání včetně vizualizace obličejů některých členů vládnoucího rodu.
„Konkrétně jde o rekonstrukci tváří kněžny Eufemie, kněžny Durancie a jednoho ze synů Oty III. Metodou vícesnímkové fotogrammetrie se nám podařilo vytvořit detailní digitální modely jejich lebek. Ve spolupráci s brazilským specialistou Cicerem Moraesem, který mimo mnoha jiných slavných tváří dal v poslední době podobu svatému Vojtěchovi, jsme doplnili svalstvo a měkké tkáně. Návštěvníci tedy uvidí reálnou podobu těchto osobností,“ vysvětluje geoinformatik Jiří Šindelář.
Pomohly testy DNA, antropologie i písemné prameny
Identifikace jednotlivých osob se opírá o výsledky různých analýz a jejich kombinaci. Radiouhlíková data rozdělila ostatky do dvou skupin: první spadá od konce 10. a do starší části 11. století, druhá od 2. čtvrtiny 11. do poloviny 12. století. Do první skupiny patří ostatky muže a ženy. „Jedinec, kterého jsme označili číslem 3, se dožil 30 až 40 let, což odpovídá podle známých dat Otovi I. Také víme, že jej Eufemie přežila o více než 20 let. Dožitý věk jedince označeného číslem 6 je více než 60 let, což opět odpovídá písemným pramenům,“ říká archeolog Jan Frolík.
Analýza DNA dále prozradila, že další dva jedinci byli sourozenci, z toho jedny ostatky patřily dítěti ženského pohlaví. V rodokmenu olomouckých Přemyslovců tomu odpovídá Marie a jeden z dvojice bratrů Břetislav nebo Vladimír. „U Marie životopisná data neznáme. Naopak velmi dobře odpovídají našemu nálezu poznatky o jejím bratrovi. Sourozenci Břetislav a Vladimír se dožili podle písemných pramenů přibližně 55 let, náš jedinec na základě antropologie 40–50 let,“ prozrazuje Frolík. Třetí ženou nalezenou ve schráně byla kněžna Durancie, manželka Oty III. Dětleba. Opět odpovídal věk dožití (40-60 let, podle antropologie 50-60 let) s tím, že naznačuje pozdější datum úmrtí. V pramenech se totiž udávají nedoložena data 1172 nebo 1191,“ doplňuje Frolík.
Zbývající dva jedinci byli muži a výzkumníci měli tři možné kandidáty: druhý ze sourozenecké dvojice Břetislav/Vladimír, jejich otec Ota III. nebo olomoucký biskup Jan III. „Sourozenecká dvojice Břetislav a Vladimír se podle sporých údajů dožila téměř stejného věku (asi 55 let). Antropologicky by mohl spíše odpovídat jedinec označený číslem 5, jehož věk byl stanoven v obecné kategorii „dospělý“. Jedinec číslo 4 (dožití 35–50 let) by pak dobře odpovídal Otovi III. Dětlebovi, který zemřel v 38 letech. Nelze však vyloučit ani ztotožnění s již zmíněným chybějícím sourozencem Břetislavem či Vladimírem. Obdobně je tomu u biskupa Jana III., u něhož kromě úmrtí (1157) neznáme žádná životopisná data. Biskupem byl od roku 1150, což předpokládá dospělý věk, takže odpovídá oběma možnostem,“ uzavírá Frolík.
Samotné ostatky Přemyslovců návštěvníci na výstavě neuvidí, budou v souladu s jejich přáním opět uloženy v prostorách Klášterního Hradiska.
Zdroj: https://muo.cz/vystavy/pochovani-byli-uprostred-chramu/
