Duchovní zamyšlení k liturgickým textům 21. neděle v mezidobí.
Dnešní nedělí končí čtení Ježíšovy řeči o eucharistickém chlebu, kterou jsme poslouchali pět neděl. Vždy k ní bylo připojeno starozákonní čtení, které zdůrazňovalo některý aspekt toho, co Ježíš říkal.
Nejprve to byl příběh o tom, jak Elíša nasytil dvaceti ječnými chlebíčky stovku chlapů (2 Krl 4, 42-44). Další neděli to bylo čtení o maně, andělském chlebu na poušti (Ex 16, 2 – 4. 12 – 15). Potom jsme slyšeli příběh o Eliášovi, který po snědení chleba, který mu donesl anděl, kráčel čtyřicet dní a nocí k hoře Hořeb na setkání s Pánem (1 Krl 19, 4-8). A nakonec minulou neděli nám Bůh mluvil o moudrosti, která připravila hostinu pro všechny, dokonce i pro pošetilé, pokud zanechají dětinství a začnou kráčet cestami rozumnosti (Přís 9, 1-6).
Dnes máme k závěru Ježíšovy řeči, kterou mnozí jeho učedníci odmítli, pevné slovo Jozua, který dává Izraelitům na výběr, komu chtějí sloužit. Zároveň však rozhodně prohlašuje, že on a jeho domu budou sloužit Pánu (Joz 24, 1–2a. 15–17.18b). Podobně i Petr mluví za sebe i ostatní apoštoly, že neopustí Ježíše, neboť on má slova věčného života (Jan 6, 60 – 69).
Všimněme si pedagogického rozměru takového výběru starozákonních čtení. Pět neděl nás učí vnímat různé rozměry Eucharistie, přičemž zdůrazňují, že ona nám dává sílu konat Boží skutky, jít po Božích cestách a k tomu věčný život! Důležité je však uvěřit a rozhodnout se podle této víry žít – sloužit Pánu.
A důležitým dodatkem k této škole o Eucharistii je 34. žalm, který jsme zpívali poslední tři neděle vždy se stejným responsoriem: „Zkuste a přesvědčte se, jak dobrý je Pán“ (Ž 34, 9a). Mnohem popisuje, jak se Pán stará o ty, co ho přijímají a milují, ale také jak zavrhuje hříšníky – ne ty, co hřeší (však všichni hřešíme), ale těch, čeho svého hříchu nelitují a nekonají pokání, co nechtějí zanechat zlo, aby mohli přijímat Chléb života.
Jaké je tedy tvé rozhodnutí po pěti týdnech v eucharistické škole? Komu budeš sloužit? Čím budeš naplňovat svůj život, svou mysl, své srdce, svoji paměť? Co bude hlavním tématem tvých slov, o čem budeš přemýšlet a na co zaměříš svou představivost? „Já a můj dům, my budeme sloužit Pánu“ (Joz 24, 17). Ať všechno, čím jsi, slouží Pánu. Eucharistie ti k tomu dává sílu a všechny schopnosti, abys to dokázal. Na Boží slávu a pro spásu tvou i tvého domu!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Stanly8853 z Pixabay
