Duchovní zamyšlení nad texty k 23. neděli v mezidobí.
Evangelium mluví o jednom hluchoněmém, kterého Ježíš uzdravil. Prorok Izajáš škálu Božích děl rozšiřuje – hovoří o uzdravení slepých i hluchých, o skákání chromých a mluvení němých. Přitom slibuje vodu na poušti, potoky na pustině, jezera a prameny vod. (Nám, kterým stačí otočit vodovodní kohoutek, nám tento obraz nic nemusí říkat, ale lidé pouště vědí své!) A nakonec žalmista přichází s dalším seznamem Božích skutků – utlačovaným přisuzuje právo, hladovějícím dává chléb, vězňům přináší vysvobození, pozvedá, ochraňuje cizince, stará se o sirotky a vdovy.
A tak jeden Ježíšův skutek ve spojení s dalšími texty Písma poukazuje na to, jak skvěle a rozmanitě se Bůh stará o lidi. Ne o lidstvo, ale o každého jednotlivce. O mě, o tebe.
A k čemu nás má taková Boží péče vést? K oslavě. Proto jako responzorium v žalmu zpíváme: „Duše má, chval Hospodina!“ Je to odpověď na velké skutky Boha v životě každého z nás.
Tato oslava má však i opačný efekt – když slavíme Boha, vede nás to k připomínání toho, co pro nás udělal; možná si přitom vzpomeneme i na jeho zásahy, na které jsme už dávno zapomněli nebo jsme si jich vůbec nevšimli. A tak platí, že čím více Božích projevů lásky, tím více oslavy. A také naopak – čím více slavíme Boha, tím více Božích skutků uvidíme.
Skvělá perspektiva na celý život!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
