Duchovní zamyšlení nad texty z 2. neděle v mezidobí. (18. 1. 2026)
Již před slavností Narození Páně mě zaujala zpráva na TK KBS: \“Kardinál Grzegorz Ryś slavnostně vstoupil do služby krakovského arcibiskupa metropolitu v katedrále na Wawelu. Ve své homilii zdůraznil, že církev je plná Boží milosti, ale nemůže ji přijímat nadarmo, protože neexistuje pro sebe, ale výlučně pro evangelizaci.“
Je málo slavit svátosti, předávat učení. Církev existuje výlučně pro evangelizaci. „Jdu do toho.“
Sám Bůh nám dnes skrze proroka říká, že chce od nás více než svatý život: „Udělám tě světlem národů“ (Iz 49, 6). Chce po nás, abychom se starali o lidi kolem nás. Aby i oni ve světle našeho života poznali, jak dobrý je Bůh, aby mu uvěřili a žili s ním. A aby pak ohlašovali vykoupení dalším. „Jdu na to. Vždyť když já jsem na tom dobře, spása/záchrana/svatost jiných i mně leží na srdci.“
V dnešních textech se k tomu přidává volání žalmisty: „… hluboko v srdci mám tvůj zákon. Ohlašuji tvou spravedlnost ve velkém shromáždění; svým rtům mluvit nebráním“ (Ž 40, 9c-10). Žalmista ví, co má, co dostal, a chce to dávat dalším. Neboť život dává jen ten, kdo má život; svítí jen ten, kdo má světlo. „Jdu na to. Nechci zůstat kdesi ukrytý, chci mít starost o jiné. Chci své křesťanství žít naplno, i s hlásáním vykoupení.“
Bůh nám dal moc stát se jeho dětmi (Jan 1, 12, dnes verš před evangeliem). To jsme nedostali na parádu, abychom se tím pyšnili, ale aby každý kolem nás viděl, kdo jsme, a toužil být tím, kdo jsme i my. „Jdu do toho. Co když mě budou pronásledovat, nenávidět, možná mě pro víru zabijí? Budu blahoslavený.“
Dnes mi Bůh říká: „To je málo.“ Hned teď ho odprosím svůj křesťanský minimalismus a poprosím ho, aby mi ukázal člověka, kterému mám být ještě dnes světlem pro jeho věčný život. Chci své křesťanství žít, ne živořit!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Karsten Paulick z Pixabay
