Duchovní zamyšlení nad texty z 3. neděle v mezidobí. (25. 1. 2026)
Jak důležité a nezbytné je i dnes úplné upření mysli, srdce, zraku na Ježíše! Když se celý svět zdá vykolejený, znejistěný, když to vypadá tak, že jakákoli pravidla přestávají platit, našeho smýšlení se může zmocnit bezmocnost, hněv, ba i rezignace. Ale právě to, že zaměříme celé své bytí na Ježíše, pomáhá nám udržet si nadhled a vidět dění ve světě (velkém i malém) Božíma očima.
Myslím, že jsme i jako věřící příliš dlouho spoléhali na to, že platí jakýsi světový řád, dohodnutý velmocemi, mocnými a bohatými. Vzpomínám si na dobu po Něžné revoluci (Sametové), která nás v církvi vykolejila – v totalitě jsme totiž měli nějaký zažitý způsob života, rozvoje, vzdoru… A najednou jsme o to přišli a dlouho jsme hledali nějakou novou jistotu. Možná jsme ji ani dodnes nenašli…
Tyto dny a měsíce nám znovu berou vnější jistotu. Ale zaměření se na Ježíše nám upevňuje vnitřní jistotu – svět (ten velký, ale i ten náš malý) je pevně v Božích rukou. Tak jako země Zabulon a Neftali. Kdybychom neznali jména jako Nazaret a Kafarnaum, ani bychom (velká většina z nás) neměli ponětí, kde ty kraje mohou ležet. Ale Písmo nám dnes říká, že Bůh o těch krajích ví. Dokonce že tam on sám je. Vždyť tam přichází Ježíš. Ne aby se ukryl v odlehlých končinách, ale aby tam začal své hlásání a formaci prvních učedníků.
Ježíš je i dnes světlem v našem světě. Pro nás – malé lidi – zejména v tom našem malém světě, který je také plný bolesti a zklamání. Ale Ježíš do těch situací přichází a říká: „Pojď za mnou!“ To neznamená, že mám opustit rodinu či práci, ale v tom, co prožívám, mám kráčet s Ježíšem, který je jediný Uzdravovatel a Zachránce. Rozměň si to na drobné pro svůj vlastní život.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Manfred Antranias Zimmer z Pixabay
