Výročí posvěcení Lateránské baziliky.
Proč dnes slavíme výročí posvěcení nějakého kostela v Římě a proč je tento svátek tak důležitý, že má dokonce přednost před nedělí? Proč v každé diecézi jednou v roce ve všech kostelech slavíme i výročí posvěcení katedrálního chrámu? A proč ve farnostech, kde byl kostel posvěcen, slavíme výročí jeho posvěcení?
Každý kostel je znakem. Znak je nějaký jev, předmět, událost, která odkazuje na něco jiného, dokonalejší, lepší. Například kouř odkazuje na oheň. Státní vlajka odkazuje na konkrétní zemi. Slovo (neboť i slova jsou v podstatě „jen“ znaky) miluji odkazuje na konkrétní jednání vůči konkrétnímu člověku. Na co odkazuje budova kostela?
Kostel je znakem přítomnosti něčeho či někoho, co nebo kdo nás přesahuje. Katolický kostel je znakem přítomnosti Boha. Svou jedinečnou architekturou, svým zařízením, tím, co se v něm děje, ukazuje na Boha, který se nějakým způsobem přibližuje, zjevuje člověku a posvěcuje ho. A člověk tam zase svému Bohu projevuje úctu a slaví ho.
Kostel je znakem jednoty věřících, těch, kteří věří v téhož Boha. Slavíme výročí posvěcení Lateránské baziliky, neboť ta je jako katedrála římského biskupa znakem jednoty celé církve. Slavíme výročí posvěcení diecézní katedrály, neboť ta jako sídlo biskupa je znakem jednoty věřících území dané diecéze. Slavíme výročí posvěcení kostela v konkrétní farnosti, neboť ten je znakem jednoty věřících na jejím území.
V naší době zapomínáme na znaky a symboly. Stali jsme se „praktickými“, neboť to nevyžaduje hledání významů toho, co vidíme, co jednáme. (Malý příklad: V naší farnosti je několik akolytů a kromě toho i mimořádní rozdavatelé svatého přijímání. Díky tomu se téměř úplně vytratil znak průvodu ke přijímání, který mimo jiné vyjadřuje to, že se sytíme u jednoho stolu a že jsme poutníci na cestě do vlasti. Je to praktické, obřad trvá mnohem kratší dobu, lidé nemusejí putovat; ale ztratil se význam tohoto znaku.
Kostel je znak. Svou architekturou je úplně jiný než ostatní stavby. Odkazuje na to, že i náš Bůh je úplně jiný. Je kadoš – toto hebrejské slovo znamená svatý, úplně jiný, odlišný. I křesťan má být svým životem kadoš – odlišný, svatý. Ať nám každá návštěva svatého místa pomáhá být svatými a tím být znakem pro lidi kolem nás, že Bůh je mezi námi. Nejen v kostele, ale také a zejména v nás.
Před slavením nejbližšího výročí posvěcení kostela ve farnosti (nebo pokud se chystá slavnost posvěcení vašeho kostela) iniciujte přípravu série katechezí o významu tohoto svátku, aby jeho slavení neprošlo bez povšimnutí. Témata katechezí mohou být také: Chrám jako znak přítomnosti Boha. Chrám jako místo oslavy Boha a posvěcení člověka (jako místo slavení liturgie). Chrám jako soubor znaků (vysvětlení symboliky zařízení – oltář, ambona, svíce, kříž, křtitelnice, svatostánek, obrazy, sochy, architektura, vitráže…). Chrám jako dílo našich předků. Chrám jako místo jednoty a usmíření.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od pascal OHLMANN z Pixabay
