Duchovní zamyšlení nad liturgickými texty z 25. neděle v mezidobí.
Dnes nám jako Boží slovo zaznívá řeč bezbožných. Zvláštní, že? Proč Bůh v Knize moudrosti (2, 12. 17–20) dal zaznamenat, jak bezbožní smýšlejí? A týká se jejich řeč jen Ježíše? Nebo říká něco i nám v naší době?
Bezbožní smýšlejí bezbožně, neboť „vlastní zloba je zaslepila. Neznají Boží tajemství, ani odměnu za svatost nečekají a ani v oslavení čistých duší nevěří“ (Mud 2, 21–22). A jejich smýšlení má také důsledky: „Smrt přišla na svět ze závisti ďábla: proto ji okusí všichni, kdo mu patří“ (Mud 2, 24).
Častěji si tento týden přečtěme úryvek z Knihy moudrosti i s verši, které jsou v dnešním prvním čtení vynechány. Podívejme se na vlastní smýšlení, zda také někdy nesmýšlíme bezbožně. Jako pomůcka k rozlišování nám mohou posloužit slova apoštola Jakuba: „Kde je žárlivost a sváry, tam je neklid a každé možné zlo… Odkud jsou mezi vámi boje a odkud rozbroje?… Žádostiví jste, a nemáte. Vraždíte a závidíte, a nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete“ (Jk 3, 16; 4, 1–3).
Stejná kritéria můžeme použít i tehdy, když posloucháme řeči jiných. Učme se nepřijímat řeči těch, kteří nemilují Boha, ale tváří se jako spasitelé světa (neboť jen jediný je náš Spasitel – Ježíš Kristus). A naopak, stále více se věnujme slovům, která pocházejí od Pána. Řeči bezbožných přinášejí neklid, řeč Boha vždy přináší klid (ačkoli někdy nás řeč Boha znepokojí – zvláště tehdy, když odhaluje nějaký náš hřích nebo od nás žádá něco, do čeho se nám nechce).
Všimněme si, že problém s bezbožným smýšlením měli i apoštolové. Zabývali se porovnáváním – kdo z nich je větší? Kdo má v Ježíšových očích větší důležitost, koho Ježíš upřednostňuje, kdo dokáže dělat více zázraků v Ježíšově jménu… Místo toho, aby upírali oči na Ježíše, který je učil o svém umučení a zmrtvýchvstání, hleděli na sebe. Proto je Ježíš upozorňuje: „Chceš-li být první, všem služ. Dívej se na potřeby jiných…“
Dnes je v Košicích Národní pochod za život. Bezbožní se nám budou vysmívat, kritizovat, osočovat… Jiní bezbožní budou mlčet, ale ne proto, že jim záleží na ochraně života, ale proto, aby zakryli svou lhostejnost k tomuto tématu. Nevěřme jim a nebojme se, neboť „mně Bůh pomáhá a můj život udržuje Pán“ (Ž 54, 6).
Takže vždy platí: Oči upřené na Ježíše nám pomohou odmítat bezbožné smýšlení v nás samých, ale i v řečích jiných.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
