Duchovní zamyšlení nad texty z 5. neděle postní.
Přemýšlel jsem nad tím, proč bylo na dnešní neděli vybráno evangelium o cizoložné ženě. Ve svém omezeném myšlení jsem zatím našel jen jednu odpověď – Bůh nás chce naučit, jak on přistupuje k lidem. K hříšníkům. To jest ke mně i k tobě. Ne že by dělal něco jinak předtím, ale dělá všechno nové (viz Iz 43, 19), aby změnil naše smýšlení.
Toto není evangelium (v kontextu Postního období) o cizoložné ženě. Ani o zákonících a farizejích a jejich chápání Zákona. Je o milosrdenství. Ježíš nás chce naučit, že pro každého (!!!) je tento život k dispozici jako čas záchrany a nabytí věčného života.
A pro nás, co jsme již Boží milosrdenství zakusili a denně ho prožíváme, kteří vnímáme, že Pán nás přivedl k sobě jako sionské zajatce (Ž 126), je to evangelium, které nás má inspirovat a pobízet, abychom šli ke ztraceným lidem a zvali je k Ježíš. Ať se nikdo neztratí!
Proč tolik křesťanů mlčí? Proč nepláčou nad záhubou souseda či kolegy? Neboť nepokládají všechno kolem sebe za odpadky ve srovnání s poznáním Ježíše Krista, našeho Pána (viz Flp 3, 8-9). Pokud jsme spokojeni s tím, že jsme byli na zpovědi, ale nepláčeme (alespoň vnitřně) nad tím, že někdo z rodiny, soused, kolega nebyl, máme ještě daleko k novosti evangelia – k lásce ke každému, kdo je daleko od Boha.
