Duchovní zamyšlení nad texty z 4. neděle adventní.
Izajáš – proroctví o narození dítěte z panny.
Matouš – naplnění proroctví se uskuteční Marii a Josefovi: narodí se jim dítě, které vysvobodí Boží lid.
Pavel – objasnění naplnění proroctví: Mariino dítě je Boží Syn.
Žalmista – Boží Syn přichází jako vládce, kterému všechno patří.
Zhruba takovou scénu nám načrtávají dnešní čtení při slavení liturgie. Jak se v té scéně cítím, mám v ní nějaké místo? Nebo se na to všechno dívám jen zvenčí a nevím, co s tím?
Jsem součástí velkého příběhu, který začal dávno před stvořením světa. Biblické texty mi pomáhají v celém tom příběhu se zorientovat. Jsem v Božích očích tak vzácný, že Bohu se vyplatilo poslat svého Syna, aby mě získal zpět pro něho. Byl jsem ztracen a Bůh mě našel.
Když se připravujeme na slavnost Narození Páně, mějme toto tajemství nejen na paměti, ale zejména v srdci. To tajemství spočívá v tom, že Bůh vstoupil do materiálního světa (který je jeho dílem), zjevil se nám a uskutečnil dílo vykoupení. Nejde tedy o tajemství ve významu něčeho tajného, ale tajemného – božské vstupuje do lidského a zasahuje, aby se lidské mohlo stát a stalo se božským.
Toto mějme před očima srdce, když v nejbližších dnech budeme slavit ne Vánoce, neboť toto slovo je dnes vyprázdněný pojem. Ale slavit Narození Pána!!!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Foto: Pixabay.com
