Duchovní zamyšlení nad texty 2. neděle po Narození Páně.
Lidovou zbožnost, charakterizovanou koledy a betlémy, církev v liturgii vyvažuje náročnými texty, které z různých aspektů odhalují podstatu události, kterou v těchto dnech slavíme – narození Páně. Zatímco lidová zbožnost zpívá: „Ježíšek náš milý,“ liturgie říká: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi.“ Tak se lidová a biblická, liturgická zbožnost navzájem doplňují: v bezbranném malém Dítěti poznáváme Pána a Tvůrce vesmíru, v tom, kterému se klanějí pastýři, vidíme toho, kterému slouží andělé a poslouchá ho celý vesmír.
Ale biblické texty dnešní liturgie jdou ještě dál. Poukazují na moudrost, která „ve slavném národě … zapustila kořeny“ a „v zástupech svatých se zdržuje“ (srov. Sir 24, 16). Odhalují, že tato moudrost je „Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (více se mi líbí doslovnější překlad: „a postavilo si mezi námi stan“, který nyní na slavnost Narození Páně použil v homilii i papež Lev XIV.). A tato pravda má dalekosáhlé důsledky pro každého člověka, který kdy žil, žije a bude žít na zemi – každý z nás se může stát Božím dítětem (viz Jan 1, 12), podle vyjádření svatého Pavla můžeme být adoptovanými syny (viz Ef 1, 5).
Tato pravda před každým otevírá zcela nové možnosti a perspektivy. Už nemusíme naříkat nad blížící se smrtí, podléhat moci hříchu a zla, ale můžeme vést vítězný život, který má věčný rozměr. Chceme-li. Bůh nám prožíváním tajemství Ježíše Krista nabízí účast na své božské přirozenosti. Je ochoten zbožstit nás! To jsou následky Pánova narození!
Něco z toho se už stalo – při našem křtu. Naše přeměna z lidské přirozenosti na božskou se i nadále děje při každém přijímání svátostí. Každá modlitba i čtení či poslech Božího slova mění naše smýšlení z pozemského na nebeské. Každý dobrý skutek nás činí podobnějšími Otci, který je dobrý…
Apoštol Pavel nám v jednom ze svých listů dal výborný návod, jak se dá žít bez hříchu a dobře, tedy jako Boží dítě: „Žijte duchovně a nebudete splňovat žádosti těla“ (Gal 5, 16). Pokud se ve svém životě zaměříme na to, o čem jsem psal výše, tak nebudeme mít čas plnit žádosti těla, tedy to, čím nás zlo pokouší ke hříchu. Odzkoušejme si to tento týden – nepouštějme si do mysli hluk světa v jakékoli podobě, chraňme si oči před tím, co rozrušuje a není krásné, soustřeďujme své jednání na dobro. A zakusíme, že nebudeme mít čas na hřích.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
