Vzpomínka na všechny věrné zemřelé.
Přečetl jsem si čtení ze všech tří mší svatých, které se dnes mohou slavit. A září mi z nich jediné slovo: ŽIVOT.
Vzpomínka na všechny zesnulé věřící je pro mě oslavou života. Toho pozemského, prožívaného v jediné touze: „… bydlet v domě Páně po všechny dny svého života, … pociťovat něhu Pánovu a obdivovat jeho chrám“ (srov. Ž 27, 4). A také toho věčného, když „budeme navždy s Pánem“ (1 Sol 4, 17).
Ano, náš život na zemi je rozměněn na drobné (viz hymnus ranních chvál prvního týdne žaltáře Liturgie hodin), neboť by to byla nuda jen se založenýma rukama čekat, kdy se Ježíš vrátí. Tak máme každý den naplněný Božími dary, které jsou nejednou zároveň úkoly, jak konat dobro. Velmi často mě fascinuje, jak Bůh stvoří nové ráno a říká mi: „Tady máš nový den, dokonči ho.“ On, Stvořitel, mi důvěřuje do té míry, že své dílo, jakýsi hrubý nárys, vkládá do mých rukou, abych pokračoval v tom, co on začal. Neuvěřitelné! Ale pravdivé.
O tom je náš život – každý den se těšit na nebe a zároveň naplno pracovat na tom, co nám Bůh na daný den svěřuje. Potom se nemusím bát smrti. Ba i umírání se už bojím méně, když mám za sebou dva ostré nácviky. A letos jsem už třikrát přijal svátost pomazání nemocných.
Jaké úkoly nám Bůh dává v tento den? Těšit se ze slávy těch našich blízkých, kteří jsou již v nebi. A s důvěrou prosit Boha za ty, kteří jsou v očistci. Je tedy čas oslavy i důvěrné modlitby zároveň. To vše přináší život – Boží život – nejen duším v očistci, ale i nám, co jsme ještě tady.
Pokud máš trochu času, najdi si všechna dnešní čtení a přečti si je s modlitbou za konkrétní lidi. Věříme totiž, že smrt nemá poslední slovo. Neboť Bůh je ŽIVOT.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Anselmo Rodrigues z Pixabay
