Duchovní zamyšlení nad texty z 25. neděle v mezidobí.
V dnešním textu z Knihy proroka Amose je hrůzu vzbuzující Boží výrok: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek“ (8, 7). Jak moc to protiřečí jinému Božímu výroku: „… nevzpomenu si na tvé nepravosti“ (Iz 43, 25). Komu hrozí ten hrozný rozsudek, kdo nemůže doufat, že Bůh si na jeho hříchy nevzpomene? Těm, kteří staví svůj život na penězích, na zisku, na moci založené na „kupování ubohých za peníze“ (Am 8, 6). Mít více… území, otroků, moci, zlata, bohatství… Blahobyt nade vše. Jaké zvrácené myšlení, které vede do zkázy.
Je i jiná cesta? Věrnost Kristu. I v otázce peněz, majetku. To znamená umět se podělit, darovat. Neboť když to nevím, nejsem vlastníkem věcí, ale jejich otrokem… Ať nás Bůh od toho chrání!
Jako křesťané cestu věrnosti voláme také oběť. Umět se obětovat – třeba i tím, že se něčeho zřeknu, že daruji svůj čas, prostředky (i materiální či finanční). Tato cesta oběti není snadná. Každá oběť totiž vyžaduje rozhodnutí. Například modlit se v dnešní době „za králů i za všechny, co jsou na vyšších místech“ (1 Tim 2, 2), jak to žádá svatý Pavel, může být náročné, když v nás jednání mocných tohoto světa vyvolává hněv, zklamání, odpor, beznaděj.
Ale to vše s Boží milostí zvládáme, neboť taková modlitba je nutná, „abychom mohli žít tichým a klidným životem ve vší zbožnosti a mravní čistotě“ (tamže).
Nebojme se žít jako křesťané. Neboť Pán, náš Bůh, „dbá o všechno nepatrné na nebi i na zemi“ (Ž 113, 6).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Foto: Pixabay.com
