Duchovní zamyšlení nad texty z 4. neděl postní.
Když Hebrejové prošli suchou nohou přes Jordán u Jericha, Bůh prohlásil, že z nich „odstranil egyptskou potupu“ (Joz 5,9a). Čtyřicet let po východu z Egypta. Proč až teď? Těch čtyřicet let bylo časem osvobozování od model Egypta, ale také učením se Božímu zákonu – jak jej plnit, zachovávat. Byla to náročná škola, která stála život šest set tisíc mužů, kteří vyšli z Egypta a zahynuli pro své vzpoury…
Mám pro tebe radostnou zvěst – Bůh i z nás odstranil egyptskou potupu. V Kristu jsme se stali „novým stvořením“ (2 Kor 5,17). Bůh nás smířil s sebou. Zkusili jsme a přesvědčili jsme se, jak dobrý je Pán (Žalm 34,9). Už nejsi marnotratný syn ani rozmrzelý starší bratr (Lk 15,1-32), ale jsi milovaný Otcem. Jsi Božím dítětem. To je fakt! Žij tuto svobodu. Třeba i tím, že budeš i dnes ztracené volat k pokání. Ať se každý vrátí domů, k Otci.
Vím, že následující výzva je odvážná, ale dnes chci zvlášť vyzvat ke smíření se s Bohem kněze naší diecéze. Prosím v Kristově jménu: „Smiřte se s Bohem!“ (2 K 5,20) Vraťte se k prvotní lásce, k horlivosti. Opět si zamilujte lidi. A každému hlásejte nejen morálku či psychologii, ale živého, zmrtvýchvstalého Krista. Bůh potřebuje i očekává vaši věrnost a svatost. Vstaňte a jděte k Otci!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Cesar Salazar z Pixabay
