Duchovní zamyšlení nad texty z 30. neděle v mezidobí.
Ježíš uzdravil slepého. Proč však neuzdravil všechny, kdo byli tehdy slepí? Proč „nezrušil“ slepotu navždy? Vždyť to mohl udělat…
Ježíšův zázrak však měl jiné pozadí, nebyl jen uzdravením Bartimaia, jednoho z mnoha slepých. Bylo to znamení, že se naplní příslib, o kterém dnes slyšíme ve čtení z Knihy proroka Jeremiáše – Pán shromáždí svůj lid, budou mezi nimi slepí, chromí, těhotné, bude to velké společenství. A žalmista tento příslib ještě rozšiřuje – na všechny, co byli zajati v Babylonu, tedy v zajetí hříchu. Pán je přivede domů, do Jeruzaléma – do nebeského Jeruzaléma.
Vnímám, jak se léty mění mé vnímání těchto čtení. Přečetl jsem si kvůli tomu texty, které jsem k nim psal před třemi, šesti, devíti lety. Spíš jsem se tehdy zaměřoval na slepotu a na osvobození. Dnes mnohem více vnímám smrt a návrat domů, vysvobození ze zajetí tohoto života. A těším se na to. Jistě, velmi mi k tomu těšení pomohlo mé umírání před rokem, v umělém spánku. Nyní vnímám umírání mnohem více ze stránky bolesti, když mi postupně přestává fungovat tělo, respektive se každou chvíli něco pokazí a potřebuji lékařskou pomoc.
Přesto (či možná právě proto?) se těším na den, když i mě jako zajatce tohoto světa Pán přivede na Sion, do Jeruzaléma, a uvidím snopy, které jsem s Boží milostí lety života shromáždil. Tedy doufám, že nějaké budou… To však neznamená, že utíkám z tohoto světa a že mě nezajímá, co se děje. Zraňuje mě, když vidím, jak se „pravda“ hlásá na základě moci, a ne důkazů či vědy.
Dotýká se mě, když vnímám, jak „kolem chodí bezbožní a nejhorší z lidí se vyvyšují“ (Ž 12, 8b). Cítím se při tom všem bezmocný, ale zároveň roste moje důvěra v Pána, že on se o všechno postará. Doufám, že i o spásu těch, kdo „mají bezcitná srdce a zpupně mluví“ (Ž 17, 10). „Vrátí se s jásotem“ (Ž 126, 6). Každý den si ten jásot nacvičuji. Ve štěstí i neštěstí, ve zdraví v nemoci jdu za Ježíšem, jdu domů. Jako uzdravený Bartimaios: „A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.“ (Mk 10, 52).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
