Duchovní zamyšlení na závěr církevního roku (34. neděle v mezidobí)
Cyklus zamyšlení v končícím liturgickém roce jsem nazval Cesta radosti. Při zpětném pohledu vidím, jak namáhavě jsem touto cestou kráčel a kráčím. Přičemž největším problémem a požíračem mé radosti nebyla moje nevyléčitelná nemoc, ale rozdělení ve společnosti, ve světě, v církvi, vláda arogance, zpupnosti, nepravdy… Jak těžko se mi i dnes tvoří text na téma Kristus, Král. Skutečně je Ježíš vládcem, jak to dnes slyšíme ve čteních? Má všechnu moc?
Ve víře mluvím a vyznávám, že Ježíš je Pán. Vládce. Král. Všechno je v jeho rukou, ačkoli to nevidím. Ale věřím, že to všechno zlo, které se zdá, že nás převálcuje, Boží moc přemáhá a brzy definitivně přemůže. Moc, která působí v každém věřícím. Vždyť tak to píše svatý Pavel: „Tomu, který mocí, co v nás působí, je schopen kromě toho všeho udělat mnohem víc, než prosíme nebo chápeme…“ (Ef 3, 20). Mocí, co působí v nás. My jsme nositelé Boží moci a my jsme ti, kteří v Ježíši přemáháme svět. Jen se nesmíme nechat obrat o víru, naději, lásku… nesmíme začít používat zbraně zla – výsměch, aroganci, násilí…
Ježíš i před Pilátem potvrdil, že je král. Ne z tohoto světa. Král nebe i země. Nic se nevymyká jeho moci. Přestože si zpupní a arogantní (a blázni) myslí, že „Boha není“ (Ž 14, 1), „Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.“ (Ž 73, 8) a praví si: „Copak to vidí Bůh? A ví o tom Nejvyšší?“ (v. 11), i oni jednou uvidí přicházet Ježíše s mocí a slávou. Co tehdy udělají? My, Pánu chudí, budeme uchváceni v ústrety Pánu, budeme navždy s ním. Co bude s nimi?
Modleme se v těchto dnech, kdy více myslíme na konec a na věčnost, aby Pán svou milostí obrátil také srdce těch, „co mluví zpupně“ (Ž 17, 10).
Končí cyklus zamyšlení o cestě radosti. No nekončí můj (doufám, že i tvůj) každodenní zápas o radost, kterou nám nikdo nemůže vzít – „protože s námi Bůh“!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Rocco Stoppoloni z Pixabay
