Duchovní impuls z nedělních čtení ze 17. neděle v mezidobí.
Poslouchej pozorně slova žalmisty. Jsou to verše plné důvěry, že Bůh jedná, když o něco prosíme, že se stará, že na něj se vždy dá spolehnout. Dokonce i za nás „dílo dokončí“ (Ž 138, 8a). Možná to je cílem textů této neděle – znovu nás učit a naučit, že Bůh vždy koná, když mu předkládáme své žádosti s díkem, modlitbou a prosbou (viz Flp 4, 6).
Je to důležité také proto, že mnozí křesťané věří v jakýsi osud říkajíc, že co je jednou „kdesi nahoře napsáno, to se stane, ať děláš, co chceš“. Kolikrát jsem se zejména na Kysucích s takovým nepravdivým a křesťanské víře odporujícím tvrzením setkal. Jako by náš život nebyl v rukou milujícího Boha, který o nás s láskou pečuje, ale je výsledkem nějakého předem určeného scénáře, který nemáme šanci změnit ani ovlivnit.
Abraham a jeho vyjednávání s Bohem je důkazem, že tomu tak není. Bůh je vždy ochoten nejen slyšet, ale také vyplnit naše prosby (viz 1 Jn 5, 14–15). A dokazuje to i samotný Ježíš v evangeliu, když potvrzuje, že každý, kdo prosí, dostane (Lk 11, 10). A nedostane cokoli: Otec dá každému prosícímu Ducha svatého!
Žít v takové víře se potřebujeme stále učit a cvičit. Neboť víra s jakýsi osud nás může snadno vést k tomu, že ve své modlitbě ochabneme, že z ní uděláme jen formalitu, která nemá vliv na Boha ani na nás. Ať je to daleko od nás!
Poslouchej, jak žalmista říká přímo neuvěřitelná slova: „Vždy jsi mě vyslyšel, když jsem tě vzýval“ (Ž 138, 3a). V jaké rodině, v jakém společenství, v jaké atmosféře vyrůstal autor tohoto posvátného textu, když pro celý svět a celé věky mohl vydat svědectví o tom, že Bůh nikdy neodmítl jeho modlitbu, jeho vzývání, jeho prosbu?
Když se nyní podíváš na svůj život, na chvíle, kdy jsi s plným vědomím a naléhavě vzýval Pána, možná i ty vyznáš, že Pán tě vždy vyslyšel. Nemyslím ty chvíle, kdy ses za něco modlil, ale už za pět minut jsi na tu prosbu zapomněl, nýbrž na volání, které v tobě rezonuje dodnes. Ve mně jedno z takových volání je z roku 1983, kdy jsem se jednou večer modlil právě tento žalm.
Chtěl jsem ujít z vedení jednoho duchovního tábora v podzemní církvi, neboť jsem byl přesvědčen, že to nezvládám. A Pán mi tehdy jasně řekl, že on „za mě dílo dokončí“. Neušel jsem a Bůh dílo dokončil. Vždy mě vyslyšel, když jsem ho vzýval.
Je dobré ty vzývání Pána si pamatovat a vydávat o nich svědectví. Bůh je totiž ochoten změnit celý svět, jen aby nás vyslechl a učinil, o co ho žádáme.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Duc Tinh Ngo z Pixabay
