Duchovní zamyšlení inspirované texty z 19. neděle v mezidobí.
„…předem zazpívaly chvalozpěvy otců“ (Mud 18, 9d). Když známe dějiny vysvobození Hebrejů z Egypta tak, jak jsou popsány v Knize Exodus, může se nám pohled autora Knihy moudrosti na tytéž události zdát pořádně zidealizovaný. Ale když víme, že je to pohled s odstupem staletí, pohled doplněný poznáním nejen dalších dějin Izraele, ale i mnohem hlubším poznáním Boha – Jahveho, který se postupně dával svému lidu poznávat, může nám tento text pomoci… předem zpívat chvalozpěvy.
Když totiž víme, jak Bůh vedl svůj lid (žalmista ho prohlašuje za blažený lid, neboť jeho Bohem je Pán), můžeme pevně věřit, že dnes vede i nás. A to nás přivádí k tomu, abychom zpívali chvalozpěvy bez ohledu na to, zda snášíme dobrý či špatný úděl (viz Moud 18, 9c), ve štěstí či v neštěstí, ve zdraví či v nemoci.
Neboť když „naše duše očekává Pána“ (Ž 33, 20), bdíme a toužebně vyčkáváme den, kdy se Pán vrátí.
Každý den se pak snažíme přežít připraveni, aby nás Pán mohl prohlásit za blažené. Těším se na chvíli, kdy mě sám Ježíš posadí ke stolu na své svatební hostině. Doufám, že i ty. A právě takové smýšlení nás chrání před tím, abychom „usnuli“, abychom svůj život nevěnovali hloupostem a marnostem toho, co je „pod sluncem“ (pamatuješ si tato slova čtení z Knihy Kazatel z minulé neděle?). Žijeme sice v tomto světě, děláme mnohé věci stejně jako ostatní, ale žijeme svůj život jinak než ti, jejichž „bohem je břicho“ (Flp 3, 19).
„Blažený lid…“ „Blahoslavení sluhové…“ To nejsou slova o někom z daleké minulosti, či o někom, kdo je prohlášen za svatého. To jsou slova o nás. My jsme ti blažení, pro které Pán připravil místo v nebi, na své hostině. Proto se nedejme zlákat tím, co nám svět nabízí. Apoštol Pavel říká, že jsou to jen a pouze odpadky (viz Flp 3, 8). Pohled upřený na Ježíše nám zaručuje, že nezabloudíme. Je-li Ježíš mým pokladem, tak u něho je i mé srdce (viz Lk 12, 34).
Které odpadky potřebuji povyhazovat? Co mi brání pevněji upírat zrak na Ježíše? Napravím to pokáním, je-li třeba, přijetím svátosti smíření, poprosím o naplnění Duchem svatým a znovu odhodlaně upřeme zrak na Ježíše. Zazpívám chvalozpěv, neboť „oko Pánovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo v jeho milosrdenství doufají, aby je zachránil před smrtí a v době hladu nakrmil“ (Ž 33, 18–19).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od NikolayF.com z Pixabay
