Klíčem k dnešním čtením se mi stal alelujový zpěv: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi zjevil maličkým tajemství Božího království.“ Jsou to Ježíšova slova, která jsme slyšeli v neděli před dvěma týdny. Jaká tajemství nám Bůh zjevil? Ano, nám, neboť i my jsme ti maličcí, kteří poznáváme Boží věci ne pro svou moudrost, ale z milosti a vyvolení.
Dnes nám Bůh zjevuje, že řešení problému zla ve světě není naším úkolem. Ne, nemáme být pasivní a lhostejní, když se děje zlo. Ale naším úkolem není ani vykořenění zla. Koukol odstraní andělé na konci světa. Naším úkolem je být dobrou rostlinou v Božím království, která přináší třicet, šedesát či stonásobnou úrodu. Jsme povoláni konat dobro a hlásat Boží slovo.
Proto někdy s obavami hledím na iniciativy, které jsou „proti“ něčemu. Obavy z nich mám tehdy, když v jejich boji proti nějakému konkrétnímu zlu (například potraty, gender ideologie, eutanazie…) nevidím a nevidím hlásání Ježíše. Nejednou mám také v církvi dojem, že boj proti něčemu (například sexuální zneužívání) dostává takovou prioritu, že hlásání Ježíše a jeho vykoupení se téměř vytrácí.
Nejsme povoláni trhat koukol. Jsme povoláni rozsévat semeno Božího slova. Narazíme-li přitom na koukol – syny Zlého –, potřebujeme mít na paměti slova z Knihy moudrosti z dnešního prvního čtení: „… svým synům jsi dal dobrou naději, že po hříchu dáváš příležitost k pokání“ (12, 19). I při pohledu na syny Zlého, tedy při setkání s lidmi, kteří evidentně činí zlo, je vkládejme do rukou Boha, který je dobrý a laskavý. Neboť až na konci bude Bůh spravedlivý; do té doby je naděje na to, že i z koukolu se může stát pšenice. Lidsky je to nemožné. Ale to neznamená, že to je nemožné i pro Boha.
Bůh nám zjevuje svá tajemství. Přijímejme je s bázní, neboť nás nesmírně přesahují, ale i s radostí, neboť jsou znakem, že jsme Boží vyvoleni.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
