Iniciativa je na straně Boha. On začíná první. To on promlouvá k Samuelovi, který ho nezná, nezná jeho hlas, ačkoli žije přímo v Pánově chrámu. Ale poučený moudrým starcem se učí poslouchat Pánův hlas a Písmo říká, že „ani jedno jeho slovo nepadlo na zem“ (1 Sam 3, 19). Je to fascinující příběh.
Ale o nic méně fascinující je i příběh Jana a Ondřeje. Jejich život byl zřejmě dlouho časem čekání na Mesiáše. I proto se přidali k Janovi a stali se jeho učedníky, neboť chtěli být blízko, když se Mesiáš zjeví. Možná zpočátku si i oni o Janovi mysleli, že on je tím vyvoleným. Ale Jan je nenápadně usměrní a ukáže na Ježíše. Ti dva neváhají, jdou za ním a osloví ho. Čas čekání skončil: „Našli jsme Mesiáše!“ (Jan 1, 41).
Jakoby velkým obloukem přes staletí spojuje texty o těchto Božích mužích žalmista. Hovoří o čekání na Pána i o naplnění čekání: „… on se ke mně sklonil“ (Ž 40, 2b). Zároveň však žalmista mluví o něčem, o čem Samuel ani první učedníci neměli ani ponětí při prvních setkáních s Bohem – o jejich poslání: „Do úst mi vložil píseň novou“ (v. 4a). Setkání s Bohem naplnění touhy po Pánově blízkosti totiž rozezvučí srdce, které již nemůže mlčet a svědčí o skutcích, které Bůh koná.
Takové uvažování ve mně rozněcuje touhu slyšet Boha. Budu čekat, protože nic jiného mi nezbývá. Možná se ke mně skloní. Těším se na chvíli, kdy se ve mně rozezvučí nová píseň.
Boha lze slyšet. On není němý a i dnes rád se mnou mluví. V hloubce mého srdce. Zakouším to během probdělých nocí, kdy v důsledku léčby nespím. Tak si s ním povídám. Nenamluví toho moc. Připomene mi pár lidí, za které se mám hned pomodlit, jiným mám zavolat (nedávno jsem volal bývalému kolegovi z práce, se kterým jsem se neviděl třicet let), upozorní mě, abych neztrácel čas uvažováním „Co by bylo, kdyby…“, povzbudí mě, že jsem pro něj důležitý. A pak mu zpívám.
Čekej na Pána. On se k tobě skloní a budeš zpívat o jeho mocných skutcích. Pokud to chceš, pokud po tom toužíš, pokud na to čekáš.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Engin Akyurt z Pixabay
