Během celého liturgického roku možná nejsou tak hutně vybrané texty ze Písma svatého jako ty, které jsou čteny tuto neděli. Vyjadřují základní pravdu křesťanství – vykoupení je dar. Zdarma. Milost. Nijak si ho nemůžeme zasloužit. Naším úkolem je jen přijmout ho, radovat se z něj a žít vykoupení.
Zajetí Židé v Babylónu „věšeli své citery na vrby a odmítali zpívat Pánovy písně v cizí zemi“ (srov. Ž 137), neboť dbali o to, aby nikdy nezapomněli na Jeruzalém, vrchol své radosti. I my jsme v jistém smyslu zajetí v tomto světě. Ale na rozdíl od Židů zde máme zpívat Pánovy písně – doslova i svým životem –, aby lidé tohoto světa poznali, že vrcholem naší radosti je Ježíš, a aby tak uvěřili a také přijali spásu.
Vrcholem mé radosti je Ježíš. Každý den si to připomínám, každý den se snažím zpívat Pánovy písně. Takový postoj mi velmi usnadňuje život. Učím se nenaříkat (například nad tím, že jsem nevyléčitelně nemocný), ale zpívat. Téměř každé ráno se v tomto postním období probouzím s nějakou písní. „Chci slavit svého Pána…“ „Pojďme k Srdci Ježíšovu…“ „Dnes je ten čas vzdávat Bohu chválu…“ Ta mě pak provází celý den, zvláště ve chvílích, kdy mě zaujme něco, co by chtělo vytlačit Ježíše z trůnu mého srdce.
Ježíš je vrchol mé radosti a dělám vše pro to, aby tomu tak bylo v každé chvíli. I to je dar, milost. Dostal a přijal jsem dar vykoupení, už nic většího se mi zde na zemi nedostane. Chci zpívat Pánu. „Ať mi odumře pravice, ať se mi jazyk přilepí na patru“ (srov. Ž 137, 5–6), kdybych dal lecčemu přednost před Ježíšem. A kdyby se to přece stalo, tak prosím o milost, abych to dokázal poznat a hned konat pokání.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Sasin Tipchai z Pixabay
