Přestože se na první pohled může zdát, že povolání apoštolů je hlavním tématem dnešního evangelia, dovolím si tvrdit, že tato událost je jen ilustrací jiné, mnohem důležitější události – povolání izraelského národa a v konečném důsledku povolání církve k tomu, aby byly vlastnictvím Boha, jeho královským kněžím a svatým národem (viz Ex 19, 5–6). Teprve z tohoto povolání a jeho přijetí pak vyplývá úkol ohlašovat „nebeské království“ (Mt 10, 7).
Izraelité sice přijali pravdu, že jsou zvláštním Božím vlastnictvím, ale další povolání – královské kněžství a svatý národ – nenaplnili. Zaměřili se na svou svatost a nekompromisně se oddělovali od pohanů. Přitom jejich úkolem jako kněží bylo nejen přinášet oběti, ale i pohanům zvěstovat pravého Boha a umožnit jim, aby se staly součástí Božího království. Jako svatý národ měli ostatním ukazovat příklad radostného života s Bohem a tímto svědectvím je přitáhnout k Bohu.
I my jsme povoláni – namísto Izraele – hlásat vykoupení, přinášet oběti a dávat příklad svatého života. I my jsme však zároveň ohroženi stejným pokušením – pýchou na to, že jsme Božím vlastnictvím, a zájmem jen o „svou svatost“. Proto Ježíš ilustruje toto povolání konkrétním povoláním svých učedníků, kterým svěřuje úkol ohlašovat a dává jim moc konat Boží skutky, aby i lidé „mimo“ uvěřili a stali se součástí vyvoleného lidu.
Pokud chceme dosáhnout svatosti, nepodaří se nám to bez plnění úkolu ohlašovat a svědčit. Něco jako „moje svatost“ totiž neexistuje, pokud mi na srdci neleží svatost – spása – lidí, se kterými žiji. Pro někoho to může být jeho nejbližší rodina, jiný se dokáže starat o spásu kolegů v práci či sousedy na ulici, jsou tací, co usilují o záchranu politiků … Písmo to vyjadřuje slovy Jeruzalém, Judea, Samaria, kraj země ( viz Sk 1, 8).
Když po těchto úvahách čteme či slyšíme stý žalm, najednou ho můžeme vnímat z jiné perspektivy. Je voláním k pohanům, aby jásali na chválu Pánu. Nelogické? Asi ano, ale je to plnění úkolu hlásat. Neboť žalmista dále říká, jak je jeho Bůh – dobrý, milosrdný, věrný. Vyplatí se věřit takovému Bohu?
Nikdy nebudu apoštolem. To bylo specifické povolání Dvanácti. Ale jsem povolán být Božím vlastnictvím, královským knězem, členem svatého národa. Přijal jsem toto povolání? Jak ho dnes/zítra/tento týden naplním? Koho vyzvu k jásotu k Boží chvále, neboť Pán je ke mně dobrý a milosrdný?
Pohané, jásejte!
Vy všichni, co nevěříte Bohu, jásejte!
Vy, co jste křesťany jen podle jména, ale ne životem, jásejte!
Nebo náš Pán je Bůh! Ne váš, ale náš! Jásejte, neboť tento Bůh, který je dobrý, věrný a milosrdný, se chce stát i vaším Bohem, abyste prožívali to, co my. A my jsme jeho lid, on je nás stvořitel a jemu patříme.
Pohané a všichni nevědící, jásejte, neboť se přiblížilo nebeské království! My jsme jeho předvojem, neboť patříme Kristu. On křísí mrtvé, uzdravuje nemocné, léčí malomocné, vyhání zlé duchy. Zkuste a přesvědčte se, jak dobrý je Pán. A pak s jásotem vstupte před jeho tvář. Bůh vás rád přijme za své vlastnictví.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Goran Horvat z Pixabay
