Všimni si, jak nás Ježíš učí poznávat Boha. Nejprve jedná – projeví milosrdenství Matoušovi a pak na hostině u něho i mnohým celníkům a hříšníkům. Když se do toho strážci zákona „obují“, tak je učí o Bohu, který žádá milosrdenství, ne oběť.
Ježíš tak přímo navazuje na slova proroka Ozeáše, který hovoří o lásce, kterou Bůh požaduje, nikoli oběť. K tomu dodává větu, na kterou často zapomínáme: Bůh chce, abychom ho poznávali. I to je důležitější než oběť.
Aby tomu tak nebylo, aby naše přinášení oběti v neděli bylo Bohu vždy milé, musí naše slavení předcházet láska a milosrdenství. A po takovém slavení zase mají následovat skutky lásky a milosrdenství, neboť slavení liturgie nás k tomu zavazuje.
Naše dnešní poznávání Boha nás proto bude bolet. Neboť je jednodušší plnit nějaký příkaz (v neděli a přikázaný svátek se účastnit mše svaté), než celý týden být plný lásky a milosrdenství. Je snazší jít v neděli na mši svatou, než celý týden usilovat dennodenně poznávat Boha.
Kdybychom si Ozeášův výrok (i Ježíšovu citaci) přeložili do dnešního jazyka, tak se dostaneme k nečekanému vyjádření: Bůh chce lásku a poznání více než naše mše svaté. Neboť když jdu na mši svatou, ale neprojevuji lásku, nejsem milosrdný, tak taková mše je pak jen modlou, které se klaním („vždyť jsem byl v neděli na mši, splnil jsem příkaz“), ale není slavností, kterou poznávám a slavím Boha ve společenství věřících.
Jak budu tento týden poznávat Boha? Komu dlužím projevy lásky, komu mám projevit milosrdenství? Zkus si dát na tyto otázky konkrétní, jmenovité odpovědi.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od John Prokopiev z Pixabay
