Duchovní zamyšlení nad liturgickými texty z 15. neděle v mezidobí.
Dnešní evangelium (Mk 6, 7–13) lze vnímat – bez pohledu víry – jako pokus vylíčit Ježíše jako blázna či zcela naivního člověka. Posílá nějaké chlapy (bez jakéhokoli hmotného zabezpečení), aby cosi ohlašovali – že je třeba činit pokání, a k tomu tvrdí, že jim dává moc nad nečistými duchy. Ale výsledek nám ukazuje, že Ježíš nemohl být blázen, neboť ti, kdo byli posláni, skutečně dokázali své poslání naplnit. Dokonce až tak, že i my dnes po dvou tisících let jsme také křesťany, také věříme v jednoho Boha a žijeme pro něj. To znamená, že člověk Ježíš, který to všechno začal, byl zároveň Bůh. Neboť žádný jiný člověk nedokázal udělat s pár chlapy to, co učinil Ježíš.
A v této chvíli se stávám bláznem já. Neboť hlásám, že Ježíš, ten z Nazareta, je Bůh, který se stal člověkem. Trpěl, zemřel a vstal z mrtvých, čímž nám podle Písma zajistil vykoupení z hříchů a dar věčného života. Pokud chceš žít věčně, máš jedinou možnost – spojit se s živým Ježíšem, přijmout odpuštění a nový život, který neskončí. A tuto skvělou zprávu máš nabízet dalším, aby i jiní měli věčný život.
Proč jsem napsal, že jsem blázen? Neboť si myslím (a věřím!), že to, co jsem právě napsal, pomůže někomu poznat Ježíše, uvěřit Ježíši, milovat Ježíše a hlásat Ježíše. A je to naivita, pokud za tím vším není Bůh…
Ještě tě nikdo neposlal hlásat vykoupení? Jdi za místním knězem a požádej ho, aby tě poslal. Budeš jednat ve jménu církve, tedy zároveň v Ježíšově jménu. Můžeš použít slova, která jsem napsal výše. Možná se budou dít i divy a znamení. A v každém případě se setkáš i s odmítnutím, jak se to stalo před mnoha staletími proroku Amosovi (viz dnešní první čtení – Am 7, 12–15). Ať tě nic neodradí – pokud jsi Ježíše poznal, uvěřil mu a miluješ ho, nemůžeš mlčet.
Má to smysl!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Rupert Kittinger-Sereinig z Pixabay