Duchovní zamyšlení nad texty z neděle 14. září. (Povýšení svatého kříže)
„Lid začal chabnout na cestě“ (Nm 21, 4c). Docela přirozené konstatování. Vždyť putování trvalo už dlouho, šli vyprahlou krajinou, trpěli nedostatkem vody i potravy. Ale i oni, tak jako každý, měli v obtížné situaci na výběr – mohli se vzchopit, vydržet a najít řešení, nebo se poddat a pasivně čekat. Nebo se vzbouřit. Vybrali si reptání i s jeho následky, které Písmo vyjádřilo obrazem ohnivých hadů. A tehdy se stalo něco, co dává tuto událost do souvislosti s dnešním svátkem – lid uznal své provinění a prosil Mojžíše, aby hledal u Boha řešení. Tím byl ohnivý, měděný had, zavěšený na dřevě. Kdo se na něj podíval, ozdravěl…
Přesně na tuto situaci se odvolává Ježíš v rozhovoru s Nikodémem. Hlásá uzdravení, spásu, záchranu pro svět, která se děje jeho vyzvednutím na kříž. Ale takovou smrtí – ukřižováním – v těch dobách zemřely tisíce lidí. Co bylo tak zvláštního na Ježíši, že právě jeho smrt se stala událostí, která přinesla světu novou naději?
To vysvětluje apoštol Pavel v listu Filipanům. Představuje Ježíše jako Božího Syna, který se stal člověkem, aby v zastoupení celého lidstva svou obětí a poslušností dal Otci odpověď lásky na jeho lásku („vždyť Bůh tak miloval svět…“). A v tomto dialogu lásky pak následovalo vzkříšení a oslavení Ježíše. Uskutečnilo se naše vykoupení.
Proto dnes uctíváme kříž. Ne jako nástroj umučení, ale jako nástroj vykoupení člověka. „Hle, dřevo kříže, na kterém zemřel Spasitel světa!“ Hledíme na kříž, projevujeme mu úctu, umísťujeme ho na čestné místo ve svých příbytcích, abychom stále měli před očima pravdu o naší záchraně, ale i o naší budoucnosti. Vykoupení totiž není jen o odpuštění hříchů, ale také o věčném životě – Bůh nám připravil místo v nebi a nebude spokojen, dokud k němu nepřijdeme.
Co dnes od nás očekává? Že budeme slovem i životem vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11). Tak odmítneme každé reptání, vzpouru vůči Bohu a náš život bude svědectvím o tom, jak nesmírně nás Bůh miluje. Láska za lásku.
Bůh jde s námi. Vydejme o tom dobré svědectví, „aby lidé viděli naše dobré skutky a slavili našeho Otce, který je na nebesích“ (srov. Mt 5, 16).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Franz Bachinger z Pixabay
