Duchovní zamyšlení nad texty z 21. neděle v mezidobí.
Parafráze dnešního 117. žalmu:
„Chvalte Pána, všichni členové naší rodiny (kolegové v práci / všichni spolužáci / všichni sousedé …),
slavte ho, všichni na naší ulici (ve farnosti / v národě),
neboť je veliké jeho milosrdenství vůči mně
a pravda Páně trvá navěky.“
Chválí všichni kolem mě Pána a slaví ho pro milosrdenství, které mi prokazuje? Pro pravdu, kterou mi zjevuje a kterou ohlašuji? Mám připravený seznam projevů milosrdenství mého Boha, které jsem zakusil ve svém životě? A pravidelně tento seznam „zveřejňuji“ hlásáním Boží dobroty?
Pokud ne, jsem ohrožen Ježíšovými slovy: „Nevím, odkud jsi“ (srov. Lk 13, 25. 27). Řekne je těm, kteří sice s Ježíšem jedli a pili, kteří ho viděli a slyšeli na ulicích vyučovat, ale páchali nepravost. (Dá se mezi nepravosti počítat to, že mlčím o milosrdenství a dobrotě svého Boha?)
Je tak jednoduché být Božím přítelem – je třeba žít s Ježíšem, být jeho svědkem. Potom se nemusím bát, když se s ním setkám ve chvíli své smrti nebo ve chvíli jeho návratu. Vždyť on ví, odkud jsem. Mohu se těšit (i se těším) na stolování v Božím království.
„Proto vzpružte ochablé ruce a podlomená kolena!“ (Hebr 12, 12). Toto je můj úkol. Aby tak každý bez výjimky mohl poznat, jak dobrý je Pán. „Ať tak svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili slavili vašeho Otce, který je na nebesích“ (Mt 5, 16).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
