Duchovní zamyšlení k biblickým textům z 3. neděle adventní.
„Co máme dělat?“ Takovou otázku kladou Janu Křtiteli jeho současníci (Lk 3, 10).
Po odpovědi sáhnu do textů, které dnes slyšíme před evangeliem. Prorok Sofoniáš říká: „Jásej… plesej… raduj se a vesel“ (Sof 3, 14). Prorok Izajáš (dnes se zpívá jeho text jako responsoriový žalm) přízvukuje: „Oslavujte… Zpívejte… Plesej a jásej“ (Iz 12, 4–6). A abychom se nevymlouvali, že jen ve Starém zákoně jsou výzvy k plesání, tak i apoštol Pavel přikazuje: „Ustavičně se radujte v Pánu!“ (Flp 4, 4).
Co tedy máme dělat? Přestat se zaměřovat na hřích a učit se plesat, aby nás Pán našel plné radosti, když přijde. Hřích je totiž drobný detail v našem životě, o kterém Bůh říká, že jej zničí. Ale plesání a radost bude navěky. Tak proč věnujeme tolik pozornosti tomu, co je pomíjivé a navíc špatné? Jistě, hříchu je třeba se vyhýbat, pokud někdy prohrajeme, tak ho hned litovat, vyznat a znovu milovat Boha a lidi. Ale nevláčet ho s sebou jako batoh do nejbližší zpovědi.
Co máme dělat? Vyvinout úsilí (a hodně!) k tomu, aby náš život byl životem radosti, naděje, očekávání velkých Pánových skutků, zejména jeho příchodu. Zaměříme-li se na to, na hřích nebudeme mít čas. Pokud na hledání radosti, pokud na plesání dáme ve svém životě málo času a místa, pak se nedivme, že se motáme v pokušeních ďábla, těla i světa a že i častěji selháváme.
Proto usilujme každodenně znovu a vytrvale vybírat: „Chci dnes slavit svého Pána. Nechci mít čas na hřích.“ A nejlépe se to všechno dělá, když to děláš spolu s lidmi kolem sebe. Ve společenství (ideální v rodině). Pokud se navzájem povzbuzujeme k radosti, k důvěře, ke zpěvu na Boží chválu, snáze se nám odmítá vše, co by mohlo Boha zarmoutit a nám ublížit. Zkusme to.
Takže heslo pro tento týden: Hodně zpěvu, žádný hřích!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
