Duchovní zamyšlení nad texty z 32. neděle v mezidobí.
Téměř celý týden jsem hledal klíč k dnešním biblickým čtením. Příběhy dvou vdov. Jedna (1 Kr 17, 10-16) přichýlí proroka, který ji nevyjídá, ale naopak svou přítomností zajistí, že během celého jeho pobytu mají všichni v jejím domě co jíst. Druhá vdova (Mk 12, 38-44) nenápadně přijde ke chrámové pokladně a hodí tam pár haléřů. Nikdo si toho nevšimne, pouze Ježíš. A vyzvedne její dar nad všechny ostatní. Jaký je mezi těmito texty souvislost?
Odpověď jsem našel při hledání odpovědi na další otázku, která ve mně zněla: Proč po prvním čtení jako responzorium zpíváme „Chvale, duše moje, Pána“? Ba dokonce místo těchto slov můžeme zpívat „Aleluja“!
Chválíme Pána, neboť ta první vdova, byť pohanka, uvěřila Pánovu slovu, že se o ni postará. Chválíme Pána, neboť ta druhá vdova už věřila, že Pán se o ni stará, a ochotně mu dala všechno, co měla. A žalm (146, 6c-10) dnes od těchto vdov – které slouží jako příklad Pánovy péče – zaměřuje naši pozornost na seznam dalších lidí, kteří se mohou spoléhat, že Bůh se o ně postará: utlačovaní, hladovějící, věznění, slepí, sklíčení, spravedliví, cizinci, sirotci, vdovy. Do tohoto seznamu se vejde i celá bída našich dnů. Přidal bych opuštěné, lidi v depresi… A určitě i sebe, neboť velmi vnímám, jak se Pán o mě stará v mé nemoci. Chval, duše moje, Pána!
Ale z uvedeného zároveň jaksi nepřímo vyplývá nutnost naší spolupráce s Bohem. On se stará o každého, ale potřebuje a používá k tomu nás. Pokud znám někoho, koho bych do seznamu zařadil, mám povinnost hledat cesty, jak mu pomoci. Být Pánovýma rukama.
A už jen jedna věc, která v daném žalmu přímo křičí: Pán „hatí cesty hříšníků“ (Ž 146, 9b). Hříšníci v tomto kontextu jsou lidé, kteří nekonají pokání, kteří jednají zlo a nic si z toho nedělají, ti, kteří utlačují, nechávají hladovět, vězní, způsobují jiným slepotu (kdo vymýšlí např. konspirace či schvaluje zákony proti životu) zda sklíčenost, ti, kdo jednají nespravedlivě, odmítají cizince, ubližují slabým („siroty a vdovy“) a zneužívají je.
Je skvělé, že můžeme slavit Pána. Dělejme tak celým srdcem a pořádně nahlas. A pak se stejným zápalem pomáhejme všude, kde nás Pán pošle, každému, koho nám vloží do srdce.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od ArturGórecki z Pixabay
