Duchovní zamyšlení k 29. neděli v mezidobí.
Podívejme se, jaké dvě moudrosti nám dnes překládají biblické texty. Jednou je moudrost světa. Mít moc a vládnout. Mít postavení a dobře jej využívat – pro své cíle. Druhou je moudrost Boží. Vládnout službou. Necpat se dopředu, ale službou se přepracovat na první místo – být první v konání dobra.
Tuto moudrost velmi dobře znázorňují dvě velmi známá literární díla. O moci hovoří dílo Duna Franka Herberta. Zlo se přemáhá touhou po moci, formací (spojenou až s magií) k vládnutí, které je schopno „udělat pořádek“ ne získáváním pro dobrou věc, ale mocí.
Druhým dílem je Pán prstenů J. R. R. Tolkiena. Zlo se přemáhá službou pro dobro celku. Službou ochotnou obětovat i svůj život. Obě knihy jsem četl. První ve mně zanechala pachuť. Skvěle napsaná, výborně přeložená do češtiny, ale plná touhy získat a uplatňovat moc za každou cenu.
Druhá mi je velmi blízká. Nenápadnost Frodaa jeho společníků, jejich ochota jít do hrozných nebezpečí jen proto, že vědí, že mají poslání pro dobro společenství, společnosti. Ne moc, ale ochota být a jednat pro druhé.
V církvi jsme stále ohroženi pokušením uplatňovat moc, ne sloužit. Pane, zachraň nás! V důsledku dědičného hříchu je naší narušené lidské přirozenosti blíže vládnout než sloužit. Ale Boží milost, kterou jsme dostali ve křtu a která se neustále v nás rozmnožuje modlitbou, studiem Písma a učení církve, slavením svátostí, životem v malém společenství, službou a svědectvím, nás denně přetváří na služebníky pro věčné dobro a spásu jiných. Je to každodenní zápas, ale s Boží milostí dokážeme i dnes znovu sloužit…
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Ylanite Koppens z Pixabay
