Duchovní zamyšlení nad liturgickými texty z 26. neděle v mezidobí.
Když se dívám na dějiny církve posledních staletí, vidím jednu zásadní strategickou chybu, které jsme se dopustili – nechali jsme hlásání evangelia na kněžích. Možná to mělo opodstatnění v době, kdy téměř každý chodil do kostela, měl možnost poslouchat Boží slovo a odpovídat na něj metanoií, tzn. j. změnou smýšlení i jednání. Ale postupně narůstal počet těch, co do kostela nechodili a dnes je lidi, kteří nemají šanci slyšet Boží slovo a výzvu k obrácení v kostele, velká většina. Proto ať nás dnešní texty vyburcují.
Mojžíš říká: „Kéž by všechen lid prorokoval a kéž by jim Pán dal svého ducha!“ (Nm 11, 29). A Pán Ježíš na upozornění apoštolů, že viděli kohosi vyhánět zlé duchy v jeho jménu, ale nechodí s nimi, reaguje takto: „Nikdo, kdo dělá divy v mém jménu, nemůže tak snadno špatně mluvit o mně. Vždyť kdo není proti nám, je s námi“ (Mk 9, 39–40). Jakoby apoštolům řekl: „Těšte se z každého, kdo mě hlásí, kdo jiným pomáhá najít mě, poznat mě, věřit mi a milovat mě.“
K čemu nás to má vyburcovat? Nuže k tomu, aby každý z nás hlásal Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání. Vždyť tvrdíme, že to děláme, když během mše svaté po proměnění odpovídáme na zvolání: „Hle, tajemství víry!“ Nenechávejme to jen na kněze. Ti se nedostanou k našim příbuzným, k našim kolegům v práci či spolužákům ve škole, k lidem v autobusech či vlacích nebo letadlech, kteří Ježíše neznají a ani ho nemilují.
My, laici, jsme pozváni i posláni přinášet všude evangelium. Kvalifikaci i pověření k tomu jsme dostali přijetím křtu. A pokud se stále bojíš, poslouchej žalmistu: „Zákon Páně… dává moudrost maličkým“ (Ž 19, 8). I tobě!
Tento týden zkusím někomu říci, že miluji Ježíše, který zemřel pro mé hříchy a vstal z mrtvých, abych měl věčný život. Zkus to i ty. Modlím se, aby ses o to skutečně pokusil.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Monika Robak z Pixabay
