Duchovní zamyšlení nad texty k bohoslužbě v neděli 12. 1. 2025 (Svátek Křtu Páně)
Když jsem psal text před týdnem, přišlo mi na mysl slovo úžas. Neboť ten responsoriový verš z žalmu, namísto kterého jsme mohli zpívat Aleluja, nebyl jen teologickou pravdou či suchou informací, ale vyjádřením úžasu: „Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi!“ Proto jsem si celý týden postupně všímal zejména evangelia po slavnosti Zjevení Páně a věru jsem viděl, že všechny jsou důvodem k žasnutí nad tím, jak se nám Bůh zjevuje.
Úterý – evangelium o tom, jak Ježíš přišel do Kafarnaum, začal hlásat pokání a blízkost nebeského království a uzdravoval. Děly se úžasné věci! Bůh se zjevuje v Kristu!
Středa – evangelium o zázračném nasycení zástupů. Je pozoruhodné, že o jiném nasycení se čte evan-jelium v Adventu (středa 1. týdne). Tehdy ten text hovoří o tom, že Ježíš je očekávaný Mesiáš, ale tento týden zjevuje, že Ježíš je více než člověk. Vzbuzuje jeho jednání v tobě úžas?
Čtvrtek – Ježíš kráčí po moři. „Mysleli si, že je to mátoha.“ Co toto evangelium zjevuje o Ježíšovi?
Pátek – evangelium o tom, jak Ježíš čte z knihy proroka Izajáše v Nazaretu a pak prohlašuje, že „dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“. Ježíš postupně odhaluje, kdo je. Všichni se divili!
Sobota – uzdravení malomocného. Měli bychom ho poslouchat s otevřenými ústy – od úžasu. Projevuje se Boží moc. Kdo je Ježíš?
Evangelia nám tak celý týden zjevovala zjevení – Pán navštívil svůj lid! Pán nám zazářil! Pán koná velké věci! Jak? V Ježíšovi!
Všechna zmíněná evangelia se čtou i jindy v církevním roce. Ale když se čtou v nějakém zvláštním liturgickém období (jako nyní ve Vánočním), tak jedna z prvních otázek, kterou si musíme položit, zní: „Proč právě teď? Jak tento text souvisí s liturgickým obdobím?“ Bez toho sklouzneme do vysvětlování, která mohou odeznít kdykoli, ale tím promarníme šanci dát čteným textům další, hlubší, obohacující rozměr, který souvisí s právě prožívaným obdobím.
A tak kladu otázku: „Proč se dnes čte evangelium o Ježíšově křtu?“ Neboť jde o další rozměr zjevení, které jsme celý týden slavili. „Pramen obklopuje řeku… Slunce spravedlnosti se myje v Jordánu, Oheň se noří do vody a Bůh se posvěcuje za pomoci člověka“ (sv. Proklus, Liturgie hodin I., s. 486). Dnešní evangelium nás nezaměřuje na náš křest, ale na téměř neuvěřitelnou skutečnost – Bůh se v Kristu stává služebníkem, o kterém mluvil prorok Izajáš.
Je čas žasnout. Zkusme to. Možná nás to povede ke zpěvu. A určitě nás to bude chránit před hříchem. Neboť když žasnu nad tím, jaký je Bůh, nemám čas (ani chuť) dělat něco, co by ho zarmoutilo…
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Gerd Altmann z Pixabay