Příběhy

V jaké dobře žil svatý Josef? Jaké měl vlastnosti? Kde pracoval? Co o něm všechno z Bible víme?

Slovenský biblista František Trstenský poskytl u příležitosti slavnosti sv. Josefa Tiskové kanceláři Konference biskupů Slovenska rozhovor, v němž shrnul své znalosti o této biblické postavě. Snoubenec Panny Marie a vychovatel Ježíše sice v Bibli neřekl ani jedno slovo, přesto lze o tomto světci doložit řadu zajímavých poznatků. Kdo to byl svatý Josef, v jaké žil době a co může jeho příklad vychovatele říct dnešním otcům? Pojďme se v Roce sv. Josefa podívat blíže na tohoto muže.

V jaké dobře žil svatý Josef?

Svatá země byla v 1. století n. l. součástí Římské říše. V době Ježíšova narození Římané souhlasili, aby krajinu spravoval Herodes, který neměl židovský původ, ale pocházel z Idumeje. Už to bylo ponížením židovského národa. Římané udělili Herodovi titul „král“. Prakticky však byl vazalem Římské říše, od kterého se očekávalo, že v provincii zajistí pořádek a Římu bude odvádět daně, což Herodes i dělal. Navíc Herodes si „kupoval“ přízeň římských císařů budováním míst a pohanských chrámů, které pak pojmenoval po konkrétním panovníkovi. V tomto způsobu pokračovali i jeho synové. Důkazem jsou města jako Cézarea Přímořská, Sebaste, Tiberias, Cézarea Filipova. Proto rodina Herodesů nebyla oblíbená ani mezi náboženskými vůdci ani ze strany běžných lidí. Galilea měla mezi židy pověst pohanské části země. Převládal zde řecký jazyk, žili v ní nejen Židé, ale i jiné národnosti, jak dokazuje region Dekapolisu, což bylo jakési sdružení deseti míst, ve kterých bylo velké množství pohanských chrámů a amfiteátrů.


Můžeme nějak zrekonstruovat životopis Josefa?

Novozákonní texty neumožňují vytvořit něco jako Josefův „životopis“. Ale to platí i v případě Panny Marie a apoštolů. V centru pozornosti svatopisců byla osoba a učení Božího Syna. Najdeme však alespoň některé detaily. Z rodokmenu v evangeliu podle Matouše víme, že jeho otec se jmenoval Jakub. Josef pravděpodobně pocházel z Jeruzaléma nebo jeho okolí. Naznačuje to několik skutečností. 1. patřil do Judova kmene, z něhož v minulosti pocházel i král David. Tomuto kmeni patřilo území kolem Betléma. 2. Při návštěvě mudrců Svatá rodina už bydlela v domě. Josef mohl mít v Betlémě nějaké příbuzné. 3. Po návratu z Egypta Josef plánoval vrátit se do Judska, protože asi tam měl jisté rodinné zázemí. Až na andělův pokyn odešel na sever do Galileje a usadil se v Nazaretu.

Na základě Lukášova evangelia se dozvídáme, že Josefova rodina patřila mezi ty chudší. Při obětování Ježíše v chrámu na 40. den po jeho narození přinesly pár hrdliček, což byl dar předepsán pro ty, kteří byli méně majetní. Přesto víra a plnění náboženských povinností byly v Josefově rodině na prvním místě. Lukáš vzpomíná, že Josef a Marie chodívali z Nazareta každý rok na velikonoční svátky do Jeruzaléma. To představovalo výpadek mzdy na minimálně tři týdny, protože se putovalo pěšky. Ze skromného výdělku tesaře odkládali peníze, aby si tuto cestu mohli dovolit a měli po návratu dále na živobytí. Ale to znamená, že ne peníze a blahobyt, ale víru a plnění Božího zákona kladli na první místo.

Byl Josef mlčenlivý nebo jednoduše tak nenápadný, že se o něm v Bibli mnoho nepíše?

Evangelista Matouš uvádí, že anděl přikázal, aby po narození dítěte to byl právě Josef, který mu dá jméno „Ježíš“. Takže Josef určitě vyprávěl. Pokud evangelisté nezachovali žádné jeho slovo, byl to jejich úmysl, který chtěli zvýraznit. Chtěli, aby tento spravedlivý muž k nám „promluvil“ mlčením, přesněji řečeno nasloucháním Boží vůle. Josef je výmluvný přes své jednání a postoje. Všimněme si mnohé odkazy na starozákonní postavy. Na začátku Ježíšova rodokmenu v Matoušově evangeliu stojí patriarcha Abraham a na konci je to „patriarcha“ Jozef. Proto i do modliteb o svatém Josefovi vkládáme oslovení „patriarcha“. Můžeme vidět jistou podobnost mezi těmito dvěma postavami. Abraham je známý svou věrností a poslušností vůči Bohu. Poslouchá Boží hlas a odchází z rodné země do země Kanaán (srov. Gn 12). Poslušně plní Boží příkaz, aby obětoval svého syna Izáka (srov. Gn 22). Podobným způsobem je vyobrazena Josefova poslušnost Božím příkazům. Poslušně plní Boží vůli a přijímá Marii, svou manželku, a její dítě. Bere malého Ježíše a jeho matku a odchází do Egypta, aby se odtud po jistém čase poslušně vrátil do Palestiny.

Putování Josefa připomíná starozákonní putování patriarchů Abrahama, Izáka, Jakuba a Josefa, kteří také sešli do Egypta, aby se nakonec vrátili a usadili v zasnoubené zemi. Dále je to podobnost se starozákonním Josefem Egyptským. Josef míval sny a měl schopnost vykládat jejich význam. Faraónovi vysvětlil význam slov a předpověděl mu, že po sedmi úrodných letech přijde sedm let neúrody. Faraón ho ustanovil správcem egyptských sýpek a změnil mu jméno na „Živitel země“. Když na krajinu dolehl hlad, faraón vzkázal hladovějícím: „Jděte k Josefovi a udělejte vše, co vám řekne.“ (Gn 41, 55) Proto v této charakteristice vidíme podobnost s novozákonním Josefem. Bůh i s Nazaretským Josefem komunikoval přes sny a on se stal pro Svatou rodinu jejím živitelem. Také prostřednictvím tohoto mimořádného roku nám Pán Bůh říká: „Jděte k Josefovi a udělejte vše, co vám řekne.“ Otec tohoto starozákonního patriarchy se také jmenoval Jakub.

Byl tesařem – můžeme rozumět pod tím slovem to, co dnes, že byl truhlářem?

Řecký výraz „Tekton“, který čeština překládá „tesař“, je třeba chápat v širším významu slova. Byl to „řemeslník“, který byl zručný ve zpracování dřeva od hrubých tesařských prací až po truhlářské výrobky. Židovské přísloví říká: „Otec, který nenaučí syna řemeslu, naučí ho krást“. Bylo zvykem, že otec dal syna vyučit nějakému řemeslu, které mu sloužilo později jako obživa, nebo jej naučil řemeslo, které sám ovládal. V případě Božího Syna evangelia o něm říkají, že není jen „synem tesaře“ (srov. Mt 13, 53), ale že on sám je „tesař“ (srov. Mk 6,3). Je možné, že v tzv. skrytých letech, tzn. v období do začátku Ježíšova veřejného působení, Ježíš chodil s Josefem na stavby, nebo mu pomáhal v dílně. Tehdejší Galilea zažívala rozvoj. V blízkosti Nazareta vyrůstaly dvě velká města Balák a Tiberias, které byly zdrojem obživy pro obyvatele. Je možné, že i Josef zde našel práci a zdroj příjmu pro zabezpečení své rodiny.

Bůh promlouval k Josefovi ve snech, Josef dokázal rozlišit, kdy jde o sen a kdy jde o Boží hlas. Musel být tedy zralý ve víře?

Pamatujme na to, že v Bibli spánek a sny jsou způsobem, kterým nám svatopisec chce říci, že dotyčný člověk se setkal s tajemstvím, které ho přesahuje. Nejde tak v první řadě o sny, ale o mystérium Božího řízení. Matoušovo evangelium zmiňuje čtyři Josefovy sny. V jednom mu anděl oznamuje, aby si vzal Marii za svou manželku, ve druhém, aby utekl do Egypta, ve třetím, aby se vrátil zpět do izraelské země a ve čtvrtém, aby nezůstal v Judsku, ale se aby usadil v Nazaretu. Můžeme říci, že Josef je člověkem snů. Je mužem, který umí snít. Přijal Boží příběh do svého života a stal se jeho součástí. Je důležité, abychom i my dokázali snít sny, v nichž bude Bůh vždy pevnou součástí.

Poslední zmínka o Josefovi je v Bibli o návštěvě chrámu s 12 letým Ježíšem. Dál se už o něm více nezmiňuje. Dá se předpokládat, že potom již zemřel?

Ano, někteří odborníci soudí, že zemřel dříve, než Boží Syn začal ohlašovat Boží království. Máme před sebou obraz, který je celé církvi, i mně velmi blízký. Je to obraz Josefa – patrona dobré smrti. Josef umírá v blízkosti dvou nejmilovanějších osob – své manželky Marie, kterou vždy věrně a čistě miloval a „svého“ Syna, o kterého se se vší láskou otce staral. Prosme si i my klidnou a zbožnou hodinu smrti

V čem byl Josef pro Ježíše otcem?

Josef se pro Ježíše nestal pozemským otcem na způsob nějaké „role“, jak to vidíme v divadle. On se stal skutečně otcem se vším, co k tomu patří. Pokud díky Marii si Boží Syn vzal lidskou přirozenost a stal se člověkem, díky Josefovi dostal konkrétní identitu židovské společnosti a náboženství a zařazení do Davidova domu z kmene Judy. Podle židovského zákona pokud muž řekl: »Toto je můj syn«, muselo se mu věřit. Nezáleželo na fyzickém otcovství. Josef vydává takové potvrzení, když dává dítěti jméno, a tímto se stává legálním otcem Ježíše. Toto je přesnější popis jako adoptivní otec či pěstoun, jak se to obecně říká. Svou prací tesaře zabezpečoval rodinu. Chránil rodinu, když se ocitla v ohrožení. Předával Ježíši víru – modlil se, vyprávěl mu příběhy Izraele, chodil s ním do nazaretské synagogy a na svátky do Jeruzaléma a vedl ho k pracovitosti. V Josefově osobě se učíme konkrétnosti naší víry a odpovědí na Boží jednání.

Měl Ježíš k Josefovi synovskou úctu?

Bůh se rozhodl požádat tohoto jednoduchého muže z Nazareta, aby se stal pro jeho Syna pozemským otcem. Evangelista Lukáš mezi posledními větami, které vysloví o Ježíšově dětství, uvede: „A poslouchal je“ (Lk 2, 51) Jistě měl rozměr poslušnosti. Ani Ježíš si „nehrál“ na syna ve smyslu: „Jsem sice Bůh, ale na chvíli se zahraju na poslušného“. Ježíš Kristus se stal člověkem, tzn. v konkrétním čase a prostoru a vzal na sebe lidskou přirozenost se vším kromě hříchu.

Co se všechno Ježíš naučil, nebo mohl naučit od Josefa?

Nezapomínejme, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Jako pravý člověk prošel tím, čím prochází každé lidské bytí. Počal se a narodil se matce, měl zajištěné živobytí, výchovu ve víře, vedly ho k pracovitosti. Právě tento rozměr rodiny v Nazaretě je důležitý i pro dnešní dobu. Přeji všem otcům, aby podle vzoru svatého Josefa i oni spolu se svými manželkami předávali dětem hlubokou víru a zbožnost a učili je pracovitosti.

Jaké vlastnosti jako muž měl sv. Josef?

Chci poukázat na jeden drobný, ale krásný detail, který vystihuje Josefovu povahu. Když Svatá rodina utíká před králem Herodem, evangelista Matouš píše, že Josef „vstal, vzal za noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta.“ (Mt 2, 14) Ten výraz „za noci“ není jen časový údaj. Má hlubokou symboliku. Jestliže ženu zdobí oběť, tak ozdobou muže je odvaha. Svatý Josef byl odvážný. Odvahu neprojevil pouze „ve dne“, když je všechno viditelné a předvídatelné, ale dělá to i „za noci“, přičemž víme, že „noc“ a „temnota“ jsou v Bibli často symbolem nejistoty a strachu. Písmo tak k jemnosti matky Marie, bezbrannosti dítěte Ježíše klade odvahu a prozíravost otce Josefa. Obracím se na manžely a otce. Hlídejte a chraňte své rodiny jako svatý chrám, jako ten nejvzácnější poklad, který vám Bůh svěřil. Dělejte to i tehdy, když přijdou zkoušky a pochybnosti. Ať vám nechybí odhodlání a moudrost svatého Josefa.

Co nám o Josefovi říká atribut, že byl spravedlivý?

Josef je nakonec označen jako muž spravedlivý, což je vlastnost, kterou uděluje biblická kniha Genesis patriarchovi Abrahámovi (srov. Gn 15, 6). Do popředí tak má vystoupit jeho poslušnost Božímu slovu. Evangelia nám chtějí Josefa představit jako toho, který do puntíku vyplnil Boží vůli, a tak sloužil důstojně jako otec Božímu Synu. Zaměřme se na tento obraz Josefa, když o sobě tvrdíme, že chceme žít podle Písma.

Dá se mluvit o Josefově spiritualitě z toho, co o něm víme z Písma svatého?

Josefa v evangeliích vystihuje sloveso „vzít“. Jozef si vzal Marii za svou manželku. Před pronásledováním Heroda Jozef vzal svou manželku a dítě a utekl do Egypta, aby po Herodově smrti znovu vzal manželku a dítě a vrátil se do Izraele a usadil se v galilejské Nazaretu. Toto slovo „vzít“ charakterizuje Josefa jako člověka, který se umí postarat o druhé, dokáže vzít na sebe odpovědnost a ztotožnit se s posláním, které je mu určeno. Toto je jeho spiritualita – převzít zodpovědnost. Pokud se při zvěstování Ježíšova narození píše, že dítě bude „Emanuel“ = „Bůh s námi“, tak i o Josefovi můžeme říci, že objevil tuto Boží lásku a dokázal být manželem a otcem, který neodešel, ale byl s Marií a Ježíšem.

V čem by Jozef mohl být vzorem i dnešním otcem rodin?

Josef plánoval s Marií manželství a byli spolu už zasnoubeni. V židovském náboženství to znamenalo, že muž a žena vůči ostatním si už byli „slíbení“, avšak spolu nebydleli. Zasnoubení bylo obdobím duchovní a materiální přípravy na příští společný manželský život. Do těchto jeho plánů vstoupila událost Pánova zvěstování, kdy Marie počala z Ducha svatého Božího Syna. Josef a Marie jako věřící lidé počítali ve svém životě s Boží přítomností a jeho působením. Dosud však jejich víra nebyla vystavena takové přímé konfrontaci s důvěrou v Boží jednání. Evangelista Matouš podává přes osobu Josefa návod, jak se poprat s vírou, do které přijdou situace, na které se nedá připravit. Josef přemýšlí, má rozpaky a pochybnosti, ale v tom všem neustále hledá Boží vůli.

Pro tuto jeho nefalšovanost víry mu zaznívá ujištění, které Pán vyslovil prostřednictvím anděla: „Josefe, neboj se!“ V tom vidím důležitý odkaz i pro naši dobu, pro muže a otce 21. století. Je tu ještě jeden krásný příklad. Když čteme evangelní texty, neumíme si představit Josefa bez Marie a Marii bez Josefa. Evangelista Lukáš uvádí jak Josef a Marie přicházejí společně do jeruzalémského chrámu, aby obětovali dítě Ježíše Pánu. Simeon jim oběma požehnal. Když se 12 letý Ježíš ztratil v chrámu, opět Josef a Marie ho společně hledali. Povzbuzuji manžele a rodiče, aby se společně modlívali, aby liturgický rok prožívali společně i v domácnostech. Je velkým požehnáním nejen pro děti, ale i pro upevnění vztahu mezi manželi, když jsou jednotní ve víře.

Zdroj: TK KBS

Reklama

Podobné příspěvky

Share via
Copy link
Powered by Social Snap

Tato stránka používá soubory cookies pro analýzu návštěvnosti, správné fungování webu a reklamu. Používáním tohoto webu souhlasíte s tímto použitím. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít