Příběhy Vánoce

Vánoční setkání s básníkem Janem Nerudou v předvánočním hračkářství

Ležela v malém regálku před zavřenou cukrárnou. Na místě, kde se objevují knihy vyřazené z domácností. Každý si může vzít nebo sem přinést co se mu hodí nebo nehodí. Už několik týdnů zde leží román „Západ“ od Karla Václava Raise a desítky dalších publikací. Sáhnu po té s názvem „Co se v Praze všechno děje“ a objevím v ní fejetony Jana Nerudy. Náhodně ji otevřu na příběhu s názvem „Štědrý večer s dojemnou povídkou“. I na dalších stranách knížky vydané v roce 1985 v Albatrosu jsou českým básníkem a novinářem zpracována vánoční témata pro nás už tak vzdáleného 19. století.

Básníka, novináře a bouřliváka 19. století rozněžnil betlém

Objevovat minulost zapsanou těmi, kdo zde žili před námi, je velmi obohacující. I Jana Nerudu mohu nyní poznávat z jeho textů jinak než v hodinách literatury. Ve svých fejetonech odhaluje své nitro, svou duši. Například v textu, kde popisuje, návštěvu hračkářství obchodníka Brandejse. Český literární klasik se s majitelem krámku na Příkopech dobře znal a jednu svou adventní návštěvu zpracoval do fejetonu s názvem „Předvánoční hračkářství“.

Při pohledu na vystavené betlémské figurky se český básník Jan Neruda vrátil na okamžik do dětství. Své pocity a vzpomínky popsal ve fejetonu „Předvánoční hračkářství“. Foto: Pixabay.com

Zajímavý je v Nerudově textu moment, kdy mezi všemi těmi houpacími koni, oslíky, lvy, flašinety a panenkami narazí na betlémské figurky. Jesličky vystavené v hračkářství jej zcela uchvátí a na okamžik se vrátí do dětství. Své snění popsal takto:

A s opravdovou pobožností přistupuju k vystrojeným jeslím. Zadívám se do nich – figurky jako by nabývaly těl, mech voní, hvězda se třpytí, a když tu stojím jen chvilenku sám a nerušen – věru, já slyším i, jak třepetavý andílek stříbrným svým hláskem zpívá: „Gloria – gloria!“

Mžikem jsem zase dítětem. Vzpomínám si na ty jesle naše domácí, velké jako stůl, které stávaly po celé léto v koutě nahoře na půdě, uzavřené na zámek pevný. Teprv když nastala zima a blížily se vánoce, snesl otec jesličky vždycky zase dolů, oprášil papírové skály, narovnal Betlému věže a třem králům koruny, rozložil čerstvý mech a zapíchal do něho ovce a pasáky, zpíval si přitom třesoucím svým tenorem, jehož zvuk ještě dnes mi zachvívá duší, pobožnou píseň, a pak – pak jsem směl také já přistoupit blíže a uctivě se dívat a přitlumeně zpívat s sebou.

Hodiny a hodiny stával jsem před jeslemi, rozmlouval s figurkami, naslouchal jejich odpověděm – no, nesmějte se, je to pravda: odpovídaly mi zcela určitě, zpívaly se mnou – vždyť je podnes slyším!

Fotka od Susanne Jutzeler, suju-foto z Pixabay

Reklama

Podobné příspěvky

Share via
Copy link
Powered by Social Snap

Tato stránka používá soubory cookies pro analýzu návštěvnosti, správné fungování webu a reklamu. Používáním tohoto webu souhlasíte s tímto použitím. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít