Duchovní zamyšlení nad texty 2. neděle v mezidobí.
Dnešní neděle, přestože je již součástí nového liturgického období, je zároveň dozvukem slavnosti Zjevení Páně. Na samotnou slavnost jsme četli evangelium o třech mudrcích, kterým se Ježíš zjevuje, minulou neděli to zase bylo evangelium o Ježíšově křtu, při kterém jeho Otec zjevuje, kdo Ježíš je. Dnes čteme ještě příběh o svatbě v Káně, kde Ježíš proměnil vodu ve víno a tak zjevil sebe sama učedníkům, kteří v něho uvěřili. Tím se završuje celá slavnost Zjevení Páně. To jsou strohé informace.
Ale Duch chce tyto události i pro nás, pro naši dobu naplnit životem, dát jim rozměr, který můžeme reálně žít v našich podmínkách a okolnostech. Podívejme se proto na první čtení – z Knihy proroka Izaiáše, abychom obraz svatby v Káně viděli v jiných, širších souvislostech.
Bůh ústy proroka neoslovuje jeden svatební pár, ale celý Izrael, v konečném důsledku každého člověka jednotlivě i celé lidstvo jako celek. Slibuje, že každý z nás může a má být „zářivou korunou v Pánově ruce, královským věncem v ruce svého Boha“ (Iz 62, 3). Bůh říká, že nebude mít klidu, dokud se to nestane. On sám to udělá!
A to není všechno. Bůh dává svým nové jméno: Moje potěcha a Nevěsta. Když Bůh dává někomu nové jméno, tak to není jen nějaká přezdívka, ale toto pojmenování se uskutečňuje, nastává skutečná změna opuštěného a nemilovaného na zcela novou kvalitu. A to až v takové míře, že Bůh má radost z těch, kteří se takto proměnili.
Ve světle toho, co se ve čtvrtek stalo ve Spišské Staré Vsi, vnímám, jak moc potřebujeme v naší církvi takto formovat smýšlení a vědomí lidí. Dávat důraz na to, kým jsme. Ano, jsme hříšníci, ale omilostnění, omilosrdnění, ospravedlnění. Bůh na nás hledí jako na svou Nevěstu, jako na svou Potěchu, má z nás radost, oblíbil si nás. Až tak, že nám dává nové víno, které rozveseluje srdce člověka – nové smýšlení, které nás neubíjí, ale zvedá k oslavě a osvobozuje od zla. Pokud takto smýšlíme, pokud podle toho i jednáme, je velmi nepravděpodobné, abychom činili zlo. Nejen tak strašné, jak se stalo ve čtvrtek, ale i úplně „všední“ zla, která vyznáváme, když při úkonu kajícnosti litujeme všeho, čeho jsme se dopustili „myšlenkami, slovy, skutky a zanedbáváním dobrého“.
Ať jsou tyto dny pro nás znovu dny pokání za zlo, které se stalo, ale i dny změny smýšlení – když budeme vnímat, že jsme vzácnou perlou v Pánově koruně. Vždyť Ježíš tě našel a koupil za cenu svého života! Jsi vzácný v Božích očích! Řekni o tom někomu, kdo se moří ve svých slabostech, selháních či trápeních. Ať i v jeho srdci zazáří nové světlo – Ježíš.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Jill Wellington z Pixabay