Pamatuješ si, že před dvěma týdny jsem psal o našem povolání být Božím vlastnictvím, jeho královskými kněžími a svatým národem? Z tohoto povolání jsem odvodil, že máme nezastupitelnou úlohu v dnešní společnosti ohlašovat Ježíše Krista, a to zmrtvýchvstalého. Před týdnem jsem k tomu přidal myšlenku o boji – ne proti něčemu (např. proti gender ideologii či potratům), ale za něco: abychom usilovali znát Pána a bojovali o to, aby i jiní poznávali Pána. Dnešní texty to připomínají zpěvem před evangeliem, který je odezvou prvního čtení před dvěma týdny: „Vy jste vyvolený rod, královské kněžství, svatý národ; abyste zvěstovali slavné skutky toho, který vás ze tmy povolal do svého obdivuhodného světla.“
Pokud toto nedostaneme do popředí našeho smýšlení, tak stále jen budeme proti někomu či něčemu bojovat. Ale my jsme povoláni ohlašovat slavné skutky našeho Boha! Jsme povoláni poznávat Pána a usilovat, aby ho i jiní poznávali – zejména přes to, že v nás budou poznávat svaté Boží lidi. Jako například Sunamitka, která poznala, že takovým člověkem je prorok Elíša. Vyplatí se přečíst celý ten složitý příběh ze 4. kapitoly Druhé knihy králů, neboť nešlo jen o odměnu pro ty, kteří přijali „proroka jako proroka“ (Mt 10, 41). Šlo io projevy moci, když prorok vzkřísil mrtvého chlapce. Pamatuješ, co Ježíš apoštolům přikázal? „Mrtvých kříste“ (Mt 10, 8).
A že je náš úkol, naše povolání jedinečné a nezaměnitelné, dokazují i dnešní Ježíšova slova při rozesílání Dvanácti. Požaduje jasné postoje, rozhodnost, zaměření se na jednu věc – na něj, na Ježíše, na království. Ano, slibuje přitom odměnu, velkou odměnu – pro poslané i pro ty, kteří jeho posly přijímají –, ale odměna je jen „návnadou“, abychom své poslání plnili ochotněji, s větší důvěrou as větším nasazením. Bůh ti věří (jak věřil Dvanácti), že na to máš.
Ježíš nám řečí při rozesílání Dvanácti nabízí pevný pokrm, který je třeba pořádně přežvýkat a dobře strávit (k tomu viz Hebr 5, 11–14). A pak jednat, aby tak všichni kolem nás poznali Pána, aby všichni věděli, že jsme svatí Boží lidé.
Neboť Bůh je naše „síla a nádhera a jeho přízní se zvedá naše moc“ (srov. Ž 89, 18).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Larisa Koshkina z Pixabay
