V čem spočívá pokora Boha? Hledám odpověď, neboť o pokoře Páně zpíváme v responsoriu, tak o sobě mluví Ježíš v evangeliu.
Podle mě jedním z aspektů pokory Boha je jeho nesmírná důvěra v lidi. Tři neděle jsme nyní poslouchali evangelium o vyvolení Dvanácti a jejich rozeslání. A když se vrátili, tak dnes posloucháme o radosti Ježíše – Bohočlověka, který jásá nad jejich úspěchy. Bůh si všechno mohl udělat sám. Ale neudělal. Rozhodl se, že potřebuje lidi, kterým důvěřuje, že uskuteční jeho dílo.
Něco z toho si uvědomuji každé ráno, když děkuji za nový den, který Bůh přidal k mému životu. Ale nepřidal mi ho proto, abych ho nějak provegetil, ale abych zvelebil jeho království. Svými drobnými, každodenními činy, svou modlitbou, snášením utrpení, radostí z jeho darů… Je až neuvěřitelné, že Bůh, který mohl stvořit naprosto hotový a dokonalý svět (a takový ho i stvořil), se rozhodl, že nám dá podíl na svém díle – abychom ho zkrášlili, dotáhli do konce. On udělal téměř všechno – ale dokončení, podpis nechal na nás. Neuvěřitelné! V tom je pokora Boha, který sebe postavil ze pozadí, abychom my mohli sklidit slávu.
Toto poznání však má také nás vést k pokoře. Přestože každý den nějak dokončujeme Boží dílo, máme na něm podíl, musíme pokorně přiznat, že naše práce/utrpení/kříže/radosti jsou také darem Boha. Všechno máme od něj. I ten náš pomyslný autorský podpis je jeho darem. Proto oslavujme Pána! Neboť vše, co činíme pro zvelebení nebeského království, je darem Boha. Zda vaříme oběd nebo zametáme chodník, zda ohlašujeme silná slova evangelia nebo jen říkáme vtipy pro rozveselení smutných lidí, všechno má cenu pro nebe. Pokud to děláme s Pánem.
A víš, co mě ještě na Bohu fascinuje? Že plesa a jásá, že se raduje, když se nám něco povede. Jakoby celý úspěch připisoval nám… A přitom bez něj nemůžeme ani dýchat…
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
