Chceme-li se naučit moudrosti (té, která je shora), potřebujeme na tom tvrdě pracovat. Vyjadřují to časové údaje z dnešních čtení. Kniha moudrosti (6, 14) hovoří o časném ránu jako nejlepší době k jejímu hledání. Žalmista zase vzpomíná úsvit, hned z rána (Ž 63, 2. 7), když se vine k Bohu, když o něm rozjímá. A samotný Ježíš vzpomíná půlnoc jako čas, kdy deset panen spatřilo, že přichází ženich. No takový příchod – průvod mohl trvat dlouho (s tím jistě počítaly i ty panny, které si běžely koupit oleje), takže možná ženich také přicházel při prvním rozbřesku.
Co nám tyto údaje říkají? Že naše první činnost po probuzení má být zaměřena na Boha, hledání jeho moudrosti. Ve spánku se mohou mnohé věci v nás jakoby rozplynout, vytratit. Jak to kdesi říká John Eldredge, večer usíná jako horlivý křesťan, plný lásky k Bohu, ale ráno se probouzí jako nevěřící pohan; proto první ranní energii věnuje obnově své víry. I my jsme k tomu dnešními čteními voláni. Je jedno, jestli vstáváme ve čtyři nebo o deváté. V každém případě první věc má být otevřít dveře a přivítat moudrost, která tam sedí… (Mud 6, 14). Přivítat Moudrost, přivinout se k Bohu. Přitom to vůbec nemusí trvat dlouho – jako když otevřeme dveře a vyhlédneme ven.
Takový způsob života nás pak povede k tomu, že prožíváme celý den v pokoji, že se nezarmucujeme jako ti, kdo nemají žádnou naději (viz 1 Sol 4, 13), neboť víme, že jsme spolu s Bohem.
Návod je jednoduchý, vyžaduje však tvrdou dřinu, zvanou vytrvalost. Sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Bez dne odpočinku. Ovoce takové námahy je krásné a lahodné – Bůh si v nás udělá příbytek (Jan 14, 23).
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
