Ježíš řekl: „Chci!“ Jednal s mocí.
I my jsme povoláni jednat se stejnou mocí. Dostali jsme ji při křtu a stále ji máme k dispozici. No zapomněli jsme na to nebo nám to nikdo nikdy neřekl.
Ježíš žije v nás. Duch svatý v nás působí. Jeho moc se nezměnila. Tak proč dnes živoříme a nevidíme všude v životě křesťanů divy a znamení? Protože nevíme, že tak máme činit. Neboť se bojíme tak jednat. Nebo si myslíme, že to jiní mají jednat s mocí.
Všimněme si, jakou odpověď na texty o malomocenství nám v žalmu dává církev: Bůh nás zahrnuje radostí ze spásy. Přičemž spása neznamená jen vykoupení pro věčný život, ale i záchranu v nebezpečí života, uzdravení ze smrtelné nemoci, moudrá slova před pronásledovateli… Řízení s mocí přináší radost do života zachráněných, ale i do života toho, kdo s mocí jedná, neboť ho ujišťuje, že Bůh žije v něm.
Od své operace se občas s mocí pokouším jednat. I v sobě však stále cítím brzdu, která mě omezuje: „Opravdu smím?“ Čekám, že Bůh mě v tom povede a ukáže cestu, která bude pro spásu a radost mnohých.
Důležité je, aby jednání s mocí mělo jediný cíl: „Kristus ve vás, naděje slávy. My ho zvěstujeme,… abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu. O to se namáhám a bořím, jeho mocí, která ve mně mohutně působí“ (Kol 1, 27–29).
„I ten, kdo věří ve mne, bude konat skutky, jaké já činím, ba bude jednat ještě větší“ (Jan 14, 12). Toto řekl Ježíš. Vlastně to on uzdravuje, vysvobozuje, zachraňuje… Ale „mocí, která působí v nás“ (Ef 3, 20). Ne nezávisle na naší vůli, ale s naším souhlasem a osobním angažováním.
Zkoušejme to. Jednou se v nás bariéra prolomí a opět se budou dít divy a znamení pro záchranu mnoha.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
