Duchovní zamyšlení k liturgickým textům z 22. neděle v mezidobí.
Odpověď nám dává Mojžíš: „… jak je nám blízko Pán, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme?!“ (Dt 4, 6). A také Ježíš, ačkoli v negativním vyjádření: „…jejich srdce je daleko ode mě“ (Mk 7, 6). Abychom zvládli požadavky Boha na svatý život, potřebujeme být blízko u něho. On u nás je, nemůže nebýt. Ale naše srdce může být vzdáleno od něj. Můžeme ho vzývat, ale jako Boha vzdáleného, kterého je třeba přesvědčit, aby se o nás zajímal.
Kdo dokáže naplnit všechny požadavky, které na nás dnes kladou slova 15. žalmu? Kráčet bez poskvrny, jednat spravedlivě, mít upřímné srdce, mluvit pravdu, nepodvádět, nekřivdit, nepotupovat, nespolupracovat s ničemníkem (jak aktuální!), mít v úctě bohabojné lidi, nepůjčovat na úrok, nedat se uplácet – to je jen jeden seznam na toho, kdo aspiruje na věčný život v Božím království. Jak to zvládnout?
Možná to měli pohané snazší, když si své modly – své bohy – nosili s sebou. Vždy je měli u sebe, měli je na očích. Náš Bůh je neviditelný a potřebujeme věřit, že je s námi. Potřebujeme si touto vírou naplňovat mysl, srdce… Proto máme doma kříže, obrazy svatých, proto jsou kostely vyzdobeny posvátnými motivy – aby nám vše připomínalo, že náš Bůh je blízko, je stále s námi. Pokud si tuto víru budeme rozvíjet, bude nám mnohem obtížnější jednat zlo, ale mnohem snazší konat dobro.
Vyzkoušej si to tento týden. Polož si k televizi (počítači, mobilu) kříž a vždy, když ho budeš zapínat, používat, připomeň si, že Bůh je s tebou, a polož si otázku, zda to, co jdeš dělat, děláš s Bohem. Dej si kříž ke vchodovým dveřím a když budeš vycházet, viz na něj a pros Boha, aby šel s tebou. Najdi si způsob, jak více vnímat Boží blízkost. A po týdnu si udělej malou inventuru, kolik zla si dokázal díky takovému cvičení odmítnout a kolik dobra si dokázal udělat.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Ben Kerckx z Pixabay
