Bůh je láska. Pokud někdo odmítá žít podle Božích přikázání, pokud někdo nechce mít s Bohem nic společného, pokud někdo žije tak, jako by Bůh neexistoval, tak naším úkolem je v první řadě ještě více ho milovat. To znamená jednat tak, aby ten konkrétní člověk zakusil z naší strany ještě více lásky… Boží lásky v našem způsobu jednání, mluvení, myšlení… Vždyť je ztracený, je třeba ho najít!
Když Ježíš visel na kříži, tak kolemstojícím nepřipomínal „Nezabiješ“ z Desatera ani je nevyzýval obrátit se k Bohu, ale projevoval lásku. Například lotrovi, co tam byl s ním. A všem, když je (nás) ospravedlňoval: „… nevědí, co dělají.“
Přitom součástí naší lásky k Bohu (která je vlastně jeho darem) může být i to, že ve výše uvedených situacích, kdy někdo odmítá Boha, trpíme s Ježíšem. Je normální, pokud nás trápí bezbožný život někoho, zvláště je-li to někdo blízký. Ať je to pro nás příležitost k přinášení oběti našeho utrpení a k hledání cest, jak více milovat.
Patříme Bohu, přijali jsme spásu, máme nový, věčný život, jsme Boží milované děti, Ježíš žije v nás, vede nás Duch svatý. Tento Svatý týden dělejme vše pro to, aby to na nás bylo ještě více vidět. A spojujme své utrpení (pro vlastní hřích, ale i pro hříchy jiných) s Ježíšovým, aby tak mnozí další došli ke spáse… Ke zmrtvýchvstání! Aby se tak stále více blížil čas, kdy „při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. (srov. Flp 2, 10 – 11).
Dívej se často na kříž. Vidět je na něm jen a jen láska. Neboť Bůh je láska.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od congerdesign z Pixabay
