Duchovní zamyšlení k 11. neděli v mezidobí
Pamatuješ si, jak jsem minulý týden psal o nepříteli, o jeho nástrahách? Doufám, že jsi zvládl všechny, které Pán na tvé cestě ponechal, aby tě jimi formoval a vychovával v duchovním boji. Mně jich tedy nechal požehnaně, hlavně ve sféře myšlenek jsem musel být ve střehu téměř v každé chvíli. Vzpomínky, představy, touhy… Snad jsem toho moc nezkazil.
Texty této neděle nám představují jinou stránku našeho života – jednání Boha, které je téměř vždy ne-nápadné, postupné, až se nám někdy může zdát (mně se to stává často), jako by Bůh nejednal a nechal všechno na nás. Ale Písmo mluví jasně – když něco zasejeme, vzrůst a úrodu dává Bůh. Když prorok Eze-chiel (Ez 17, 22–24) říká, že Bůh vezme halouzku z vrcholce vysokého cedru a zasadí ji, zároveň hovoří o tom, jak „lidsky“ Bůh jedná – neboť to je jeden z přirozených způsobů rozmnožování cedrů (tak jsem to našel na internetu). A z halouzky vyroste nádherný strom…
Ježíš v evangeliu (Mk 4, 26–34) zase mluví o setí. Také je to něco, co je nám lidem blízké a samozřejmé. Sejeme, sázíme, hnojíme, zaléváme – ale vzrůst dává Bůh. A to až do té míry, že ještě i ve stáří můžeme přinášet ovoce, být úrodní a plní svěžesti (Ž 92, 15). Není to z nás, je to Boží dar a milost.
A tak nám texty této neděle přinášejí posilu i v našem zápase s nepřítelem, v našem odhalování jeho nástrah. Neboť Bůh v nás jedná. Využívá k tomu naši schopnost rozumně a logicky uvažovat, rozlišovat mezi dobrem a zlem, naši schopnost učit se a naučené prakticky používat. Přitom tyto naše schopnosti Bůh používá tak „přirozeně“, že většinou ani nevnímáme, že to ne my, ale Bůh v nás jedná.
Nuže zkusme tento týden v tom všem, co prožíváme, alespoň občas postřehnout nenápadné Boží působení, děkovat za něj a ochotně se podřizovat Božím vnuknutím a plánům. Tak snáze překonáme nástrahy nepřítele a přineseme více ovoce.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Albrecht Fietz z Pixabay
