Duchovní zamyšlení nad liturgickými texty z 18. neděle v mezidobí.
Pán se stará. Toto téma z minulé neděle mi rezonuje i při biblických čteních během mše svaté této neděle. Bůh nám dává pokrm lepší, než byla mana. A ta byla skutečně andělským chlebem. Pokud si dobře pamatuji, tak se v židovské tradici říká, že před stvořením hmotného světa Bůh stvořil anděly, Tóru a Manu.
Když pak Hebrejci putovali na poušti, tak jim dal z tohoto andělského pokrmu, který se sice na slunci rozpustil, ale dal se vařit i péct. Vydržel pouze jeden den, ale to, co nasbírali v pátek, měli i na sobotu. Měl jednu chuť, ale ta zároveň splňovala představy a požadavky každého (viz Moud 16, 20–21).
A přece byl tento skvělý pokrm jen předobrazem toho chleba, který nám dal Ježíš. Eucharistie nás totiž přeměňuje na něj. Mana se měnila v těla lidí, kteří ji požívali. Eucharistie nás mění v toho, který je v tomto Chlebu přítomen. Zbožstvuje nás.
Není to nádherný důkaz toho, jak se Bůh o nás stará, jak touží, abychom byli jako on?
Při vnímání toho, jak málo katolíků přijímá Eucharistii, spolu se svatým Pavlem ke všem volám: „Už nežijte, jak žijí pohané, v marnosti svého smýšlení“ (Ef 4, 17)! Uvěřte v tento Boží dar, v Živý chléb, kterým je sám Kristus – Boží Syn, a změňte smýšlení, žijte jako noví lidé, nežeňte se do zkázy (viz Ef 4, 20 – 24)!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od lininha_bs z Pixabay
