Duchovní zamyšlení nad liturgickými texty 14. neděle v mezidobí
Z textů biblických čtení této neděle mě nejvíce oslovují poslední slova žalmu: „… už máme dost pohrdání; neboť naše duše má již dost výsměchu boháčů a pohrdání pyšných“ (Ž 123, 3b – 4). I proto, že právě tato slova přímo souvisí s tím, co se stalo Ježíšovi – odmítli ho jeho vlastní. Možná to byli navenek zbožní Židé, kteří se pravidelně účastnili modliteb v synagoze a chodili na poutě do Jeruzalemského chrámu. Zřejmě se také pravidelně každý den modlili. A přece se na ně vztahují slova žalmisty, neboť pohrdli Božím Synem: „Kde se to v něm vzalo?’… A pohoršovali se na ním“ (Mk 6, 2-3). Bůh o nich ústy proroka Ezechiela říká: „Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce“ (Ez 2, 4).
Ale toto je bolest také našich dní. Možná i proto mi často při vzpomínce na některé lidi v naší společnosti přichází na mysl prosba svatého Pavla, abychom se modlili o osvobození „od zvrácených a špatných lidí; neboť ne všichni věří“ (2 Sol 3, 2).
Našimi zbraněmi v tomto zápase se zlem však nejsou zbraně Zlého – pohrdání, výsměch, bezohlednost … Našimi zbraněmi jsou dobrota, trpělivost, přejícnost, žehnání. A důvěra, že Bůh se o nás v každé situaci postará a vnukne nám správné postoje i správné jednání. Pokud budou potřeba, tak i správná slova.
Někdy je náročné snášet to, co nám zmiňovaní lidé způsobují a jak se k nám chovají. Ale Bůh nám dá vytrvat a vytrhne nás ze zkoušky. I kdybychom měli čekat dlouho, předlouho…
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Jacques GAIMARD z Pixabay
