V neděli se nedělá… to věděli už staří Římané. Tedy až ti, kteří žili v roce 321. Přesně před 1700 lety uzákonil nedělní klid a čas na odpočinek císař Konstantin Veliký. Nedělní edikt byl vydán přesně 3. března a tím co obsahoval, se vlastně řídíme dodnes.
„Všichni soudci, městské obyvatelstvo a pracovníci všech živností by měli odpočívat v úctyhodnou neděli (venerabilis die solis). Zemědělci ať svobodně a bez překážek pracují na poli, protože se často stává, že není lepší den zasít obilí nebo vysadit vinnou révu; protože užitek, který dala nebeská Prozřetelnost, nelze načasovat,“ napsal císař Konstantin městskému prefektovi Helpidiovi.
V neděli bylo možné dát svobodu otrokům
Jestli jej k tomuto rozhodnutí vedla jistá náklonnost ke křesťanství nebo jen praktické důvody není zcela jasné. Císař se nechal pokřtít až na smrtelné posteli v roce 337. Samotná vyhláška nový zákon s křesťany a jejich slavením Kristova zmrtvýchvstání nespojuje. Jisté je, že zavedením volného dne zavedl jistý řád pro dny všední a sváteční. O čtyři měsíce tento zákon ještě „novelizoval“. V červenci 321 vydal prováděcí ustanovení k zákonu o neděli, v němž například uvádí, že bylo v tento den povoleno propustit otroky.
Židovský šabat jako vzor dne bez práce
Inspirací mohl být pro vládce Říma i sedmidenní týden praktikovaný v judaismu, který se v Římské říši rozšířil ještě před nástupem Konstantina k moci. Zatímco však Židé počítali dny podle toho, jak šly za sebou „První den, druhý den… a sedmý den (šabat)“ zasvětili Římané dny v týdnu planetám a bohům. Začínal sobotou, které vládl Saturn – Dies Saturni. Odtud také pochází anglický výraz „Saturday“. Neděle patřila slunci – Dies Solis (angl.. Sunday, něm. Sonntag), pondělí byl den měsíce Dies Lunae, úterý „den Martův“ Dies Martis, středa „den Merkuriův“ Dies Mercurii, čtvrtek patři bohu Jovovi a dostal název Dies Jovis. Pátek uctíval Venuši – Dies Veneris.
Den boha Slunce křesťané změnili na Den Páně
Císař Konstantin zvolil volným dnem odpočinku druhý den v týdnu podle římského kalendáře a první den v týdnu podle kalendáře židovského. Největší radost však tenkrát udělal křesťanům, kteří neděli prožívali jako den Kristova zmrtvýchvstání. Příliš se jim však nezamlouvala oslava „boha Slunce“. V křesťanské éře nahradil výraz „Dies dominica“ (den Páně) nahradil původní pohanský „Sluneční den“. Kristus se jako „Světlo světa“ mohl stát „Pánem i nad nedělí“.
V křesťanské éře byly později nahrazeny původní latinské názvy novými termíny. Pro sobotu sabbatum (z hebrejštiny), pro ostatní dny se používalo „pořadí všedních dní, tj. pondělí byl „druhý všední den v týdnu“ – feria secunda, úterý feria tertia, středa feria quarta, čtvrtek feria quinta, pátek feria sexta.
Nedělní pravidla pro provoz na železnici za Rakouska-Uherska
Císař Konstantin však nebyl v dějinách Evropy jediný, kdo se při svém panování zamýšlel nad kodifikací dnů pracovního volna. Nedělní klid zavedl také císař Josef II. v habsburské monarchii. Další právní normy dokonce přesně stanovily mantinely pro provoz na železnici. V roce 1835 bylo zakázáno vypravovat na železnici nákladní vozy o nedělích a svátcích před devátou hodinou ráno.
Od roku 1885 obsahoval rakouský živnostenský řád ustanovení, že v neděli má být přerušena veškerá živnostenská činnost s výjimkou čištění a udržování živnostenských místností a zařízení; jednotliví ministři však mohli dovolit živnostenskou činnost v neděli s přihlédnutím k charakteru jednotlivých živností, jestliže nebylo možné provozování živnosti přerušit nebo pokud to vyžadovaly potřeby konzumentů nebo veřejné dopravy. Takto byla povolena činnost ve 28 oborech včetně obchodu.
Obecní vyhlášky zakazují rušit sváteční klid sekačkami a kvílením cirkulárek
Nároky zaměstnance na čas pro nepřetržitý odpočinek v týdnu upravuje Český zákoník práce 262/2006 Sb. v § 92 stanoví, že jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu (v trvání alespoň 35 hodin, u mladistvých 48 hodin) všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. Obecně závazné předpisy státu žádné obecné nedělní omezení neobsahují. Obecní vyhlášky však mnohde omezují například hlučné činnosti, které by mohly obtěžovat ostatní. Týká se to používání sekaček na trávu nebo řezání dřeva na cirkulárce.
