Duchovní zamyšlení k textům z 13. neděle v mezidobí.
Bůh je dobrý. Zlo, včetně smrti, přišlo na svět ze závisti ďábla. Tak nás to učí Boží slovo, dnes konkrétně ve čtení z Knihy moudrosti. A to, že zlo nemá poslední slovo, dokazuje i Ježíšovo jednání, který dotykem, slovem uzdravuje i křísí z mrtvých. Zlo není definitivní, jednou každé zlo skončí. Zůstane jen dobro. Zůstane jen Bůh.
Nám se to nejednou může zdát jinak. I mně. Vždyť jsem nevyléčitelně nemocný, zázrak uzdravení se zatím navzdory mnoha modlitbám nekonal. Často se cítím špatně, nejednou se ve mně objevuje i myšlenka, jestli se Bůh o mě opravdu stará. Díky jeho milosti jsem zatím takové smýšlení vždy odmítl. Velmi mi při tom pomáhá psaní těchto textů (i to je Boží milost). Protože tento úkol mě nutí navzdory mému zdravotnímu stavu uvažovat nad tím, jak napsat každý text povzbuzující, pro budování těch, kdo ho čtou. A tím povzbuzuji i sebe, vedu vítězný boj. Přitom prosím Boha, že pokud se stane, že upadnu do deprese či sklíčenosti, aby i tehdy stál u mě a doprovázel mě tmavou dolinou…
Bůh je dobrý. Každý, kdo se s ním setkal, umí najít ve svém životě konkrétní důkazy jeho dobroty. A umí je vidět nejen ve vzpomínkách, ale také v mnoha situacích aktuálního dne. Mně například teď při psaní tohoto textu zní v pozadí vysílání Rádia Lumen. Začala mše svatá a na její úvod sbor zazpíval mou oblíbenou píseň Radostí velkou srdce mi jásá. I mně při ní zaplesalo srdce a radostněji i s novou důvěrou v dobrotu Boha budu procházet dnem. Za chvíli jdu do nemocnice, kde mi dají další injekci v rámci mé léčby. Jak ji budu snášet, co se mnou udělá? Nevím. Ale vím, že Bůh je dobrý, že on obrací můj nářek na radost (Ž 30, 12a).
Náš Bůh je dobrý. Řekni dnes o tom někomu. Možná nejprve sobě samému.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Gerd Altmann z Pixabay