Závěr Postního období je poznamenán tím, že se v něm prolínají dvě témata. Do liturgické modlitby (breviáře) polední modlitby zeleného čtvrtku Svatého týdne je ještě postní období, čas pokání a obrácení se k Bohu. Ale již nyní Květnou neděli zároveň začínáme slavit dílo našeho vykoupení – utrpení, smrt a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista, které vyvrcholí Velikonočním třídenním. Ono není součástí Postního období, ale je samostatnou slavností. Možná právě pohled slavení nám pomůže lépe prožít týden, který je před námi.
Oslavou Boha není jen „hosana“, které znělo při Ježíšově příchodu do Jeruzaléma a které zpíváme při každé mši svaté. Oslavou Boha je také umět milým slovem posílit unaveného (Iz 50, 4). Oslavou Boha je umět i na kříži, v opuštěnosti „tvé jméno zvěstovat svým bratrům a uprostřed shromáždění tě velebit“ (srov. Ž 22, 23). Nevíme, ale možná se Ježíš na kříži modlil celý tento žalm, nejen první verš, jak je uvedeno v evangeliu.
Oslavou Boha je také vyznávat: „Ježíš Kristus je Pán!“ (Flp 2, 11). Ten Ježíš, který se ponížil, zřekl sebe sama, byl poslušný až k smrti na kříži. Proto ho Otec povýšil…
A oslavou Boha je také vnímat popis Ježíšova umučení, smrti a pohřbení jako příběh spásy. Pokud bychom ho poslouchali jen jako lidskou událost, tak v nás vyvolá hrůzu, zděšení ze zloby lidí. Ale vidíme-li v něm Boží tajemství – Bůh vstupuje do našeho pozemského jednání (zde konkrétně do popravy jeho Syna) a dává mu úplně jiný rozměr, jaký lze vidět našima očima –, vede nás to k oslavě Boží moci, krásy, dobroty, lásky, moudrosti,,. Bůh nesmírnou zlobu lidstva přeměňuje na dílo vykoupení téhož lidstva. Není to důvod k oslavě?
Nuže oslavujme. Celý týden trénujme zpěv Aleluja, abychom za týden nemlčeli, když vyjdeme z kostela po slavení Velikonoční vigilie. Ať všichni vědí, že Ježíš žije! Ježíš Kristus je Pán.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
