Duchovní impuls inspirovaný liturgickými texty z 18. neděle v mezidobí.
Ve 12. verši dnešního responsoriového žalmu (Ž 90) je prosba o moudrost srdce. Najdeme ji podle žalmisty tím, že Bůh splní naši prosbu a naučí nás počítat naše dny. Trochu zvláštní, že? Vždyť téměř všichni přesně víme, kolik máme let, kdyby to bylo zapotřebí, umíme si to přepočítat i na dny. Jak nám tedy poznání počtu našich dní může přinést moudrost srdce?
Odpověď nám dávají ostatní texty dnešní liturgie slova. Kazatel mluví o marnosti všeho, co děláme pod sluncem. Ježíš nás zase vyzývá, abychom se nevázali na majetek. Poznání konečnosti našich dnů i poznání toho, že bez pohledu do věčnosti je naše namáhání pod sluncem marné, nám dává moudrost jiného vnímání světa a života.
Výjimečně k těmto čtením a k tomuto tématu lze dnes přidat texty druhého čtení. Apoštol Pavel nás v Listě Kolosanům vyzývá, abychom svou pozornost zaměřovali vzhůru (nad slunce, kdybychom použili termín Kazatele), na Krista. Moudrost srdce tedy získáváme tehdy, když při všem svém počínání hledíme na Ježíše a hledáme ho. Takový pohled nás naplňuje milostí, na jejímž základě můžeme „jásat a radovat se po všechny dny života“ (Ž 90, 14). Pokud takový pohled nemáme, „všechny naše dny jsou bolestí a naše zaměstnání trápením; naše srdce si ani v noci neodpočine“ (srov. Kaz 2, 23). Svatý Pavel pak vypočítává různé hříchy, které mohou soužit naše srdce a které je nutno umrtvovat.
Naučit se hledět při všem svém počínání na Ježíše, do věčnosti, je náročné. Třeba na to vynaložit cílevědomé úsilí, které může trvat celý život. Ale stojí to za to. Pomůže to při rozhodování o místě dovolené, o daru pro nuzné (je pro mě zarážející, kolik křesťanů ví vše o portálech, kde jsou nabízeny dovolené, ale nemá ponětí, kde najít info o tom, jak pomoci potřebným v Sýrii, Burkine Fasso, na Ukrajině, v Nigérii, v Nigérii, je dobré denně věnovat modlitbě a čtení Písma svatého… Cokoliv chceš dělat, vše konzultuj s nebem. Budeš poté konat to, co je „nad sluncem“ a co bude mít věčnou hodnotu.
V souvislosti s tím chci doplnit text z minulé neděle. Napsal jsem v něm takovou větu: „Nemyslím ty chvíle, kdy ses za něco modlil, ale už za pět minut jsi na tu prosbu zapomněl, ale na volání, které v tobě rezonuje dodnes.“ Chci k tomu dodat, že Bůh i ty naše „zapomenuté“ modlitby bere vážně a odpovídá na ně, vyslyší je. Když například jdu po ulici a volám „Pane, smiluj se!“ za každého, kdo jde naproti, mně ti lidé už dávno vyfučeli z hlavy, ale věřím, že Bůh se nad nimi smilovává. Ve věčnosti se setkáme a budeme mluvit celé příběhy o tom, jak Bůh jednal v jejich životě na základě jednoho: „Pane, smiluj se!“
Tak jak? Jdeš se pustit do hledání moudrosti srdce?
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
