Duchovní zamyšlení nad texty z 5. neděle velikonoční.
Pro mou duši je pohlazením číst či poslouchat texty o tom, jak jednal Pavel a jeho společníci – posiloval, povzbuzoval (Sk 14, 22). Přesně toto očekávám od vůdců. Jakýchkoli – politických, náboženských, národních. Ne hledat nepřátele, ne kádrovat, ale mluvit slova, která slouží k budování (viz Ef 4, 29).
Četl jsem příběh řeckého filozofa, který seděl u cesty nedaleko města. Přicházel do něj poutník a chtěl vědět, jací lidé v tom městě žijí. Dostal však otázku: „A jací žili ve městě, odkud přijíždíš?“ – „Skvělí, dobrosrdeční, laskaví, ochotni…“ – „Přesně takové najdeš i zde.“ Za chvíli přicházel jiný poutník a proběhl stejný rozhovor – jen s jinou odpovědí: „Tam, kde jsem žil dosud, jsou lidé plní nenávisti, zloby, lakomství, zaměření na sebe, vzteklí a arogantní…“ – „Přesně takové najdeš i zde.“
Rozumíš? Mnozí vidíme v těch druhých to, co je v nás samých. A pak obviňujeme – ale ne sebe, ale ty „špatné“. Dostali jsme se do stádia hlubokých rozdělení. Politici křičí (neboť si myslí, že zastrašováním, křikem, „děláním pořádku“ něčeho dosáhnou, ale tím se vyznačuje totalita)) a církve mlčí (neboť se bojí? čeho?). Musí se to otočit. Církve musí hlasitěji mluvit – i o tom, co je a co není nenávist –, a politici musí zmlknout a naučit se vážit každé slovo.
Nemáme se bát žádat to. My máme lidem co říci – životem, slovy, smýšlením. Nesmíme dovolit, aby nám někdo jiný diktoval témata. Pokud se dnes (ne zítra, ale dnes!!!) sejde rodina, sejde-li se pár kněží, přijde-li biskup v kurii mezi spolupracovníky, tak prvním a nejdůležitějším tématem (a dovolím si říci, že vlastně jediným) musí být Bůh a jeho díla. Naším tématem má být vždy a všude zmrtvýchvstalý Ježíš. Neboť mluvit o velkých Božích skutcích, zvěstovat Boží moc, ohlašovat pokání na odpuštění hříchů, neustále připomínat a praktikovat Ježíšovo nové přikázání nám sice může přinést výsměch a pohrdání, ale zároveň mnozí procitnou, poznají pravdu a budou znovu milovat. Dokonce i své nepřátele.
Bůh dělá všechno nové (Zj 21, 5a). Dovolme mu proměnit naši společnost.
Přidám ještě antifonu na Benediktus na svátek svatého Jana Nepomuckého: „Pan mi dal jazyk do daru, budu ho jím chválit. Aleluja.“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Siggy Nowak z Pixabay
